a tím uveden do plného stavu svobody, prokazovaly pro jeho čestný původ a jinak dobře známé chování veškerou přízeň a ochotnou pomoc,

jak se to i my zavazujeme a jsme ochotni každému podle jeho stavu v podobných i jiných záležitostech řádně oplácet. Na svědectví toho jsme nechali tento propouštěcí a rodný list vědomě vyhotovit a přivěsit k němu naši a zdejšího města velkou pečeť.

Stalo se a dáno v Lokti (Elbogen) dne 2. října léta milostiplného narození Krista, našeho Spasitele, sedmnáct set dvacet čtyři (1724).

Dimission = propuštění

inhaerieren = zahrnout, přibrat

levans = kmotr

„Příslušník svatého stavu (bratrstva) Ukřižovaného..." s červenou hvězdou, prostřednictvím děkana (místa) prostřednictvím příslušného děkana

testes = svědci

Per cartum = podle zápisu pražského biskupa prostřednictvím farního vikáře

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Malý capart s velkým úkolem

Psal se rok 1914. Dickl Hans byl povolán do války a musel svůj velký statek nechat na starost ženě a čtyřem malým dětem. Tehdy bylo třeba pořádně přiložit ruku k dílu! Povinnosti a úkoly, které padly na útlá ramena teprve osmiletého Liebreicha, byly často víc než dost.

Jednou musel odvézt vůz plně naložený nádobím pro malíře porcelánu učitelky své sestry Marie do Falkenova. Už brzy ráno malý Liebreich zapřáhl voly, posadil svého o čtyři roky mladšího bratra Pepa vzadu na vůz a jel do Horního Slavkova (Schlaggenwald). U malíře porcelánu museli oba kluci nejprve vynést ze sklepa 3000 ručně malovaných šálků a ještě několik souprav a naložit je na vůz. Konečně mohl s plně naloženým vozem, s malířem a bratrem sedícím vzadu vyrazit na cestu. Pozdě odpoledne dorazili k smrti unavení do Falkenova. Tam museli oba chlapci nejprve odnést nádobí hluboko do sklepa, než se mohli vydat na cestu domů.

Malíř oba chlapce dovedl ještě před město, ale pak je nechal, ať se o sebe postarají sami. Z Falkenova do Gfell je to asi 26 km, cesta vede přes města a vesnice. Potah volů ujde asi 2 km za hodinu. Oběma klukům kručelo v žaludku, protože od časného rána nic nejedli. Za kopci se už stmívalo a brzy nastala tma jako v pytli. V dětské hlavě malého Liebreicha se rojily hrozné postavy, které jako by se snažily vynořit zpoza každého kamene u cesty. Malý Pep se vzadu na voze zabalil do deky a usnul, zatímco starší bratr zůstal úplně sám na sebe odkázán. Celou tu dobu stál chlapec vzpřímeně vpředu na voze, protože ten neměl kozlík k sezení. Jeho vrabčí nohy sotva ještě dokázaly udržet vyčerpané tělo vzpřímené a oči by potřebovaly párátka. Bič svíral pevně v ruce, ale netroufal si jím pobízet voly, protože se bál, že by někdo mohl poznat jeho dětský hlas a přepadnout ho.

věta pokračuje na dalším listu ⟶