⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Psal se rok 1789, když jistý Franz Haberditzel na selském statku čp. 1 podnikl první pokusy vyrobit z kaolinu dováženého z Gabhornu porcelán. Po zdařilých zkouškách uvedl Haberditzel roku 1791 spolu s Gottliebem Sonntagem do provozu vypalovací pec. O dva roky později sice tato malá porcelánka opět zanikla. Nepochybně však dala podnět k založení uměleckořemeslně významné hornoslavkovské porcelánky.
Co se nám na Rabensgrünu jeví dále pozoruhodné, je okolnost, že jde o místo, kde ještě i dnes žije německá většina. Až na dvě rodiny jsou zde vlastně všichni Němci. Odsud rodem pocházejí ovšem jen dvě rodiny. Všichni ostatní přišli z nejrůznějších německých míst západních Čech — z Mostu, z Nejdku, z se zemí srovnaného městečka Lauterbach a odjinud. A právě tito Němci nám také ukazují cestu k proděravělému kameni:
„Jeďte po polní cestě vedoucí do Horního Slavkova (Schlaggenwaldu). Minete dva osamocené stromy. Tam nechte auto, protože další cesta je velmi špatná. Za velkou louží, v trávě, leží ten kámen."
Jedeme udaným směrem. Brzy dosáhneme oněch dvou zmíněných stromů. Mezi nimi podstavec, o kousek dál v trávě příslušná pamětní deska, která praví, že (dnes už neexistující) kříž nechali roku 1888 zřídit manželé Rieplovi. O pár kroků dál velká louže a vlevo od cesty, ve vysoké trávě, kámen, kvůli němuž jsme sem přijeli.
Představuje zbytek starobylého románského kamenného kříže ve tvaru kolového kříže.
Lid ale kříž nerozpoznal a vymyslel si následující pověst: Kdysi tudy táhla společnost od křtin z Horního Slavkova. Byli v povznesené náladě a na tomto místě ztratili novorozeně. Když je znovu našli, havrani mu mezitím vyklovali oči. Na usmíření zde viníci postavili kámen ve tvaru prázdných očních důlků, kterému se odedávna v lidové mluvě říká proděravělý kámen.
Zda to byli právě oni nešťastní havrani, po nichž nese vesnice své jméno, o tom pověst nic neříká. Ale pokud jde o koncovku „-grün", víme lépe. V západních Čechách bylo kdysi ne méně než 107 místních jmen s touto slabikou, jejichž první část zpravidla tvořila vlastní jména, často v pozměněné podobě. Místní jména na -grün poukazují na to, že vesnice byla založena německými sedláky, kteří se zde usadili ve 12. až 13. století, vykáceli les a zúrodnili půdu, takže vzniklo zelené místo, kde se mohl pást dobytek.
A tak je zřejmé, že onen havran (Rabe), jehož jméno nesla vesnice až do nedávné minulosti, nebyl černý pták, nýbrž vůdce německých osadníků jménem Rabe, Robel nebo podobně.
Gerda Elfers
Krajané! Platte včas předplatné za „Heimatbrief"
die Nummer 1 trug. Der Steinbau des Erdgeschosses ist gut zu erkennen, während der Holzwerkbau des Stockwerks vollkommen zusammengefallen und im Zustand der Vermoderung ist. Eine Ruine wie viele andere. Diese hier ist jedoch insofern bemerkenswert, als hier die weltberühmte böhmische Porzellanindustrie ihren Anfang nahm.
Man schrieb das Jahr 1789, als ein gewisser Franz Haberditzel in dem Bauernhof Nr. 1 die ersten Versuche machte, um aus dem von Gabhorn bezogenen Kaolin Porzellan zu erzeugen. Nach gelungenen Proben wurde 1791 von Haberditzel im Verein mit Gottlieb Sonntag ein Brennofen in Betrieb gesetzt. Zwei Jahre später ging diese kleine Porzellanfabrik zwar wieder ein. Aber sie hat unzweifelhaft Anregung zur Begründung der im Kunstgewerbe bedeutungsvollen Schlaggenwalder Porzellanfabrik gegeben.
Was uns an Rabensgrün weiters bemerkenswert erscheint, ist der Umstand, daß es sich um einen Ort handelt, wo auch heute noch eine deutsche Mehrheit lebt. Bis auf zwei Familien sind eigentlich alle deutsch. Von hier gebürtig sind allerdings nur zwei Familien. Alle anderen kamen aus den verschiedensten deutschen Orten Westböhmens; aus Brüx, aus Neudek, aus dem, dem Erdboden gleichgemachten Städtchen Lauterbach und anderswoher. Und diese Deutschen zeigen uns auch den Weg zu dem durchlöcherten Stein:
„Fahren sie den nach Schlaggenwald führenden Fahrweg entlang. Sie kommen an zwei alleinstehenden Bäumen vorbei. Dort lassen sie ihr Auto, denn der weitere Weg ist sehr schlecht. Hinter einer großen Pfütze, im Gras, liegt der Stein."
Wir fahren in der angegebenen Richtung. Bald haben wir die beiden erwähnten Bäume erreicht. Dazwischen ein Postament, wenig weiter im Gras die dazugehörige Gedenktafel, die besagt, daß das (heute nicht mehr vorhandene) Kreuz vom Ehepaar Riepl im Jahr 1888 gestiftet worden sei. Einige Schritte weiter die große Pfütze und links vom Weg, im hohen Gras, der Stein, um dessentwillen wir hierhergefahren waren.
Er stellt den Rest eines altertümlichen romanischen Steinkreuzes von der Form eines Radkreuzes dar.
Aber das Volk erkannte das Kreuzbild nicht und erfand folgende Sage: Einst kam hier eine Gesellschaft von einer Taufe aus Schlaggenwald vorbei. Man war in gehobener Stimmung und verlor an dieser Stelle das neugeborene Kind. Als man es wiederfand, hatten ihm inzwischen Raben die Augen ausgehackt. Zur Sühne setzten die Schuldigen hier einen Stein in der Form von leeren Augenhöhlen, der seit Menschengedenken im Volksmund der durchlöcherte Stein genannt wird.
Ob es jene Unglücksraben waren, nach denen das Dorf seinen Namen führt, darüber berichtet die Sage nichts. Aber was die Endsilbe „-grün" betrifft, wissen wir besser Bescheid. Im westlichen Böhmen gab es einst nicht weniger als 107 Ortsnamen mit der Silbe Grün, deren ersten Teil in der Regel Eigennamen, oft in verstümmelter Form, bildeten. Ortsnamen auf Grün weisen darauf hin, daß das Dorf einer Gründung deutscher Bauern ist, die sich hier im 12. bis 13. Jahrhundert niederließen, den Wald abschlugen und den Boden urbar machten, so daß ein grüner Platz entstand, wo das Vieh weiden konnte.
Und so liegt es auf der Hand, daß jener Rabe, dessen Name das Dorf bis in die jüngste Vergangenheit trug, kein schwarzer Vogel, sondern ein Anführer deutscher Siedler namens Rabe, Robel oder ähnlich gewesen ist.
Gerda Elfers
Landsleute! Zahlt pünktlich die Bezugsgebühren für den „Heimatbrief"
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.