⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Díky prozíravému plánování firmy Franz Roßmeißl měl Horní Slavkov (Schlaggenwald) brzy dostat elektrický proud. Kolem roku 1909 vznikla ve firmě Roßmeißl parní strojovna. K té se pro výrobu proudu, zprvu pro potřeby vlastního provozu, připojila dynama. To byl začátek velkolepého záměru. Tato zařízení se pak ještě posílila a začala se rychle a cílevědomě budovat síť vedení pro celou obec. Brzy bylo dosaženo cíle a Horní Slavkov měl elektrické světlo. V následujících letech pak spotřeba proudu stoupala tak skokově, že v roce 1918 bylo nutné postavit ještě výkonnější zařízení. Krátce nato bylo pak vše připojeno na nadzemní vedení Überlandwerk Unterreichenau. To jen tak na okraj v hrubých rysech. Na závěr by se dalo říci: „Pan Roßmeißl svým pokrokovým podnikem zároveň udělal petrolejové lampičce definitivní konec."

Když někomu podáš prst!

Jako kluk jsem jednou dostal krejcar, to mi ještě dnes tkví v hlavě, běžím s ním hned k Zuzce, za ten krejcar chci hrušky.

Paní Zuzka jde do komůrky a naplní mi celý klobouk, a myslí si, že jsem sirotek, tak ať si svůj krejcar nechám.

Ale protože ty muškátové hrušky byly tak sladké a tak dobré, netrvalo dlouho a v klobouku nezbyla ani jedna.

Tak jdu si tam hned znovu, Zuzka svraští čelo, ale nechá mi můj krejcar a dá mi hrušky ještě jednou.

Když pak přijdu potřetí, stojím tam jako přistižené dítě. Hrušky dostanu, krejcar podávám, a ten uličník mi ho tentokrát vezme.

Teprve když jsem byl starší, poznal jsem z toho ponaučení: Sotva někomu podáš prst, hned chce celou ruku.

Julie Ullmann, 806 Dachau, Jokab-Kaiser-Str. (Hochhaus)