Vzpomínky na školní léta

[obr] Nádraží v Horním Slavkově (Schlaggenwald) s personálem [obr] (Tento snímek pochází ještě ze starého Rakouska)

Bylo to tak nějak v roce 1917. První světová válka zmítala naší vlastí. Všechny nemocnice a lazarety byly přeplněné nemocnými a raněnými vojáky. Proto se i v Horním Slavkově rozhodli zřídit lazaret, a to v chlapecké škole. Chlapci proto museli být umístěni v dívčí škole. Měli pak vyučování dopoledne a dívky odpoledne. Neměly jsme tak s kluky společnou cestu do školy, jen jsme se s nimi občas potkávaly.

Jednoho pěkného podzimního dne na mě čekala u kříže moje kamarádka Marie. Měla v náručí zástěru plnou šťavnatých hrušek a hned mi jimi nacpala všechny kapsy zástěry, protože tehdy jsme do školy ještě chodily v zástěrách. Žvýkaly jsme a mlaskaly a šly dál. Brzy ale přišli Franzl s Tonim. Franzl – pořádný uličník – nám zahradil cestu a řekl: „Holky, co to máte?" „Dobrý hrušky," zněla odpověď. Vzápětí bez ptaní sáhl do mé kapsy a jednu si vzal. Ta drzost ve mně vzbudila hněv, ruka se mi sama zvedla a „plesk" – měl to hned ve tváři. Než se vzpamatoval, měla jsem už pořádný náskok a utíkala jsem pryč. Teď začal hon. On za mnou, a u velkého rybníka jsem uhnula přes pole směrem na Windhof, protože tam bydlela moje teta a chtěla jsem se tam schovat.

věta pokračuje na dalším listu ⟶