Vzpomínky na školní léta
[obr] Nádraží v Horním Slavkově (Schlaggenwald) s personálem [obr] (Tento snímek pochází ještě ze starého Rakouska)
Bylo to tak nějak v roce 1917. První světová válka zmítala naší vlastí. Všechny nemocnice a lazarety byly přeplněné nemocnými a raněnými vojáky. Proto se i v Horním Slavkově rozhodli zřídit lazaret, a to v chlapecké škole. Chlapci proto museli být umístěni v dívčí škole. Měli pak vyučování dopoledne a dívky odpoledne. Neměly jsme tak s kluky společnou cestu do školy, jen jsme se s nimi občas potkávaly.
Jednoho pěkného podzimního dne na mě čekala u kříže moje kamarádka Marie. Měla v náručí zástěru plnou šťavnatých hrušek a hned mi jimi nacpala všechny kapsy zástěry, protože tehdy jsme do školy ještě chodily v zástěrách. Žvýkaly jsme a mlaskaly a šly dál. Brzy ale přišli Franzl s Tonim. Franzl – pořádný uličník – nám zahradil cestu a řekl: „Holky, co to máte?" „Dobrý hrušky," zněla odpověď. Vzápětí bez ptaní sáhl do mé kapsy a jednu si vzal. Ta drzost ve mně vzbudila hněv, ruka se mi sama zvedla a „plesk" – měl to hned ve tváři. Než se vzpamatoval, měla jsem už pořádný náskok a utíkala jsem pryč. Teď začal hon. On za mnou, a u velkého rybníka jsem uhnula přes pole směrem na Windhof, protože tam bydlela moje teta a chtěla jsem se tam schovat.
Erinnerungen an die Schulzeit
[obr] Schlaggenwalder Bahnhof mit Besatzung
[obr] (Dieses Bild stammt noch aus dem alten Österreich)
Es war so ungefähr im Jahre 1917. Der erste Weltkrieg umtobte unser Vaterland. Alle Krankenhäuser und Lazarette waren überfüllt mit kranken und verwundeten Soldaten. Da beschloß man auch in Schlaggenwald ein Lazarett einzurichten; und zwar in der Knabenschule. Demzufolge mußten die Knaben in der Mädchenschule untergebracht werden. Sie hatten dann den Vormittag Schule und die Mädchen am Nachmittag. So gab es keinen gemeinsamen Schulweg mit den Buben, nur haben wir sie ab und zu begegnet.
An einem schönen Herbsttag erwartete mich meine Freundin Marie beim Kreuzweg. Sie hatte eine Gugern mit saftigen Birnen im Arm und steckte mir gleich alle Schürzentaschen voll, denn damals gingen wir ja noch mit Schürzen zur Schule. Kauend und schmatzend ging es weiter. Doch bald kamen der Franzl und der Toni daher. Der Franzl — ein schlimmer Raudi — verstellte uns den Weg und sagte: „Moidla, wos hauts?" „Gouta Birn", war die Antwort. Da langte er gleich in meine Tasche ohne zu fragen und nahm sich eine heraus. Diese Frechheit erregte meinen Zorn, es zuckte in meiner Hand und „Patsch" lag sie auch schon in Franzls Gesicht. Ehe er sich besann, hatte ich schon einen ziemlichen Vorsprung und rannte fort. Nun
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.