Píšťalka
od Antona Lenkera, † 1930
Nedávno jsem tak o letním dni sedával zasněně u kraje louky, kousek od potoka, když se do mě vrba pustí a povídá mi: „Ty starý muži, copak už neumíš dělat píšťalky?
Jako kluk jsi mě pěkně trápíval, hezké píšťalky sis ze mě řezal. To už teď určitě nedokážeš.“ „Cože?“ povídám na to, „To se uvidí!“ a pustím se do vrby, abych našel tu nejhezčí větvičku.
Mám ji, řežu do ní sem a tam, položím si ji na koleno, napříč, tak jako za mlada. Nožem do ní pilně poklepávám a k tomu si odříkávám říkanku; ani slovíčko nesmí vypadnout.
A jak to tak dělám pořád dokola, kůra se uvolní a já se směju. Vždyť jsem už vyhrál! Ještě malou chvilku, a píšťalku si už strkám do úst a ona hraje! Není to zázrak?
Ale kdepak! Člověk si nejlíp pamatuje to, co se naučil a dělal odmalička. Řekne někdo: „Já už to neumím. Úplně jsem zapomněl svou mateřštinu tam v cizině, při dřině a starostech,“ pak tedy něco není v pořádku!
Krajané! Plaťte včas předplatné za „Heimatbrief“.
s' Pfeifl
von Anton Lenker, † 1930
Nåust bin i oa(nran Summatogh
am Wies'nrånd knapp oa(ran Booch
ganz tramvalauan g'sess'n,
dåu fängt da Felwa z'fischpan oa(n
u sågt za mia(r: „Du ålta Moa(n,
haust's Gungsa(n scho vagess'n?
Als Bou haust fei(n mi näi va(r)åcht,
haust schäina Pfeifla as mia(r g'måcht.
Dös wia(r)st hålt nimma kinna.“
„Wos? sogh i draf, „Dös wea(r)n ma seah!“
u mach mi üwa'n Felwa hea(r,
's schö(n)st Astl assa z'finna.
Dau how i's, schneid droa(n) hi(n u hear(r,
leg's hi(n af's Knöi, sua üwa quea(r),
grod wöi in gunga Gåuan.
Mi(t)'n Messa klopf i fleissi draf
u sogh dazou a Sprüchl af;
koa(n Würtl gäiht valåuan.
U wöi i dös recht oft sua måch,
dåu läist sich d' Rind'n u ich låch.
Dåu ho(b i ja scho gwunna!
Nea nu a kloina kurza Wal
u's Pfeifl steck i scho in's Mal
u gäiht! Is dös a Wunna?
A na(n! Ma mirkt si nex sua gout,
als wos ma kloa(n)weis red't u tout.
Sågt wea(r: „Ich koa(n se nimma.
Ho s' ganz valernt ma(n Hoimatsprouch
draß in da Fremd ba Möih u Plaugh,“
dåu mou(ß wos neat recht stimma!
Landsleute! Zahlt pünktlich die Bezugsgebühren für den „Heimatbrief"
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.