„Krudumzemberer" z Horního Slavkova (Schlaggenwald)

[obr] Zima doma — chlapci s lopatami na sníh

„Počkej, až přijde Zemberer." Nebo: „To povím Zemberovi." Kolikrát jen matky u nás v Horním Slavkově těmito výhrůžkami strašily děti v době od Dušiček až do Mikuláše.

K dětem v Horním Slavkově a okolí Mikuláš nechodil. Kdepak, ten byl na to příliš vznešený a bylo prý pod jeho důstojnost nechat se ve svých zlatých saních táhnout do zchudlého hornického městečka. Rozhodně ne proto, že by tamní děti, chlapci i děvčata, byly zlobivější než jinde.

A tak k nám onoho večera přicházel do světnic pěkně divoký chlapík z temného lesa od Krudumu. Byl to opravdu strašidelný zjev — nohy i ruce omotané slámou a na hlavě nějaká nepopsatelná ozdoba. Obličej neměl, nebo se aspoň nedal rozeznat. Celkově byl Zemberer skutečně postava vzbuzující hrůzu, s hlubokým — samozřejmě jen předstíraným — hlasem.

Jeho příbytek prý byl na Krudumu. Starší čtenáři vědí, kde to bylo; mladším, kteří domov nepoznali, bych rád vysvětlil, že to byla nejvyšší vyvýšenina západně od našeho města, hustě porostlá zelenými jedlemi. Odtud tedy k nám dětem místo Mikuláše přicházel Zemberer. Neposlušné děti prý v takové večery brával s sebou tam nahoru, jak nám vyprávěli předkové. Ale žádné se nikdy nevrátilo, a tak se nikdo nikdy nedozvěděl, jak to u Zemberera vlastně chodí. A přece nikdy ve městě žádný chlapec ani děvče nechyběli.