Bylo přirozené, že mírové hnutí za první světové války i po ní vzlétlo jako fénix z plamenů. Nezvedla se s ním ale spravedlnost, a tak konec jedné války v sobě nesl zárodek té příští. A jak by teprve tuto bojovnici za mír a porozumění mezi národy otřásly nelidskosti druhé světové války! Ke smrti na bojištích přibyla ještě apokalypsa ničení měst, přibylo bestiální vyhlazování celých národů a vyhánění milionů nevinných lidí z jejich odedávné domoviny. A právě v domovině této velké ženy se nenávist a krutost přehnaly nejvíc. Živé lidské pochodně na Václavském náměstí v jejím rodném městě Praze, pochod smrti žen a dětí z Brna, města jejího mládiství, obviňují ty odlidštěné furie navěky. Vskutku, právě z tohoto prostoru sudetských zemí, a neméně z prostoru za Odrou a Nisou, z těchto krajů napětí, byl volání takového anděla míru zapotřebí! Byla tato velká bojovnice za mír varováním, napomenutím, poslední výzvou Boží před katastrofou? A lidé její volání tak špatně naplnili.

Naším úkolem je dát této velké ženě naší domoviny místo, které jí náleží, a pokračovat v cestě, kterou nám ukázala – ku prospěchu celého lidstva!

Dr. Wilfried Schwarz

[obr] Kostelní schodiště v Horním Slavkově (Schlaggenwald) u mistra krejčího Starka </invoke>

věta pokračuje na dalším listu ⟶