Partnerská města na Východě a Západě.

Doby, kdy západoněmecká města a okresy, ba celé spolkové země přebíraly patronáty nad Němci z vysídleneckých oblastí, se zdají bohužel téměř u konce.

V poslední době se však stále častěji objevují otázky, zda by německá města měla navazovat partnerství s městy ve východním bloku.

K tomu je třeba zdůraznit následující:

Vítáme vše, co by mohlo sloužit skutečnému porozumění mezi národy. Takové porozumění však dnes není zaručeno, neboť partnerství by v současné době mohla být uzavírána pouze s momentálními mocenskými představiteli, nikoli se samotným obyvatelstvem.

Je proto vhodné takové záměry odložit, dokud se na obou stranách jako jisté neprokáže respektování lidských práv, svobodný cestovní ruch a nerušená výměna názorů a informací.

Partnerství mezi německými městy a těmi, která byla do roku 1945 osídlena Němci, ale nyní jsou obývána cizím národem, by představovala provokaci vůči německým vysídlencům z domoviny, neposloužila by porozumění mezi národy a byla by v rozporu se Základním zákonem Spolkové republiky Německo a s rozsudkem Spolkového ústavního soudu z 31. 7. 1973.

Kachna!

Babička o víkendu nakoupí — proč ne, řekla si — jednou snad kachnu koupí.

Dědeček se podívá na to pěkné zvíře — „No", povídá, „už se na tebe těším, věř mi!"

Jenže brzy — člověk by to nevěřil — z nedělního snu se skoro nic nedožil...

Neboť v kostele sedí v neděli zrána babička. Modlí se a v duchu si přemítá: teď je se mnou konec. Ó, milý Bože, doma hoří v peci a v pekáči leží ta kachna...

Babička se potí při evangeliu, mana, mana, jaké to tajemství. — Ó Bože, povzdechne si při litaniích, kdopak mi doma tu kachnu obrací??

Mše svatá ještě nebyla u konce, a babička už běží domů ke své kachně. Dnes jí to nešlo dost rychle, už čichá, jestli to doma nehoří...

Ale naštěstí — ó svatá matko Anno! Kachna ležela v pekáčku hezky do zlatova upečená. — Nedělní pečeně byla zachráněna. Dědeček si mohl pochutnat, jak se patří.

Anna Neidhardt

věta pokračuje na dalším listu ⟶