O nápoje se měli starat: Albert Simon, Heinrich Wihan, Hans Hammerschmid.
Byla podávána tato jídla: v neděli k večeři: první jídlo žluté slepice. Druhé telecí, vepřová a hovězí pečeně; kapoun a slepice. Třetí černá polévka se zvěřinou. Čtvrté smažená ryba. Páté kus hovězího masa.
V pondělí k večeři: první jídlo slepice na kmínu. Druhé vepřová a hovězí pečeně, jazyky, zajíci, kapoun, slepice. Třetí zelí s vepřovým masem. Čtvrté huspenina (rosol).
V úterý k snídani: první slepice a hovězí maso v křenu. Druhé jídlo štika na slanině. Třetí to nejlepší pečené ze zvěřiny. Čtvrté černá polévka se zvěřinou. Páté rýže. Šesté smažená ryba. K večeři přišlo pět chodů: horká štika a kapr, pečené maso, švestkové knedlíky, špikovaná slepice, smažená ryba.
Ve středu večer: první jídlo horká ryba, štika a kapr; druhé zelí se smaženými sledi a mihulemi.
Z toho je jasně vidět, že páni radní uměli žít dobře a že jim v tom lid nezůstával nic dlužen. Ale těchto hodů se neúčastnili jen muži, nikoli, ani na své ženy nezapomínali. Na masopustní úterý musely od rána do večera vydržet s manžely v hostinci.
Tak uměli moudří a přísní otcové města ve správnou dobu a na správném místě oddělit vážnost od žertu; hrubé chlapíky trestali přísně, veselé masopustní žerty měli rádi a jen v nejkrajnějším případě je trestali mírnou pokutou za bláznovství.
Doprostřed této radostné doby udeřil jako blesk z čistého nebe výskyt moru v roce 1582. Tolik z kroniky.
Bláznivé dny jsou zase jednou pryč. Masopustní čas. Na setkání v Goldbachu jsem mohl zjistit, že leckomu z nás by trochu postění neuškodilo. Pomyslete na to, karlovarský Sprudel je teda daleko.
Nic ve zlém.
Váš Albin Steinwasser
An Speisen wurden gereicht:** am Sonntag zum Nachtmahl: „Das erste Essen gelbe Hühner. — Das andere Kälberbraten, Schweine- und Rinderbraten; Kaphan und Huhn. — Das dritte ein schwarz Brühe mit Wildpret. — Das viert Bratfisch. — Das fünft ein Stück Rindfleisch."
Am Montag zum Nachtmahl: Das erste Essen Hühner in der Würz. — Das andere Schweine-, Rinderbraten, Zungen, Hasen, Kaphan, Hühner. Das dritt ein Sauerkraut mit schweinen Fleisch. Das viert ein Gestandenes (Sulz).
Am Dienstag zum Frühmahl: Das erst Hennen und Rindfleisch in einem Kren. — Das andere Essen Hecht im Speck. — Das dritt ein gebratenes aufs allerbest vom Wildpret. — Das viert ein schwarz mit Wildpret. — Das fünft ein Reis. — Das sechst Bratfisch. — Zum Nachtessen kamen fünf Gänge: Heiß Hecht und Karpfen, Gebratenes, Quetschka, eingespickte Hühner, Bratfisch.
Am Mittwoch zu Abend: das erst Essen heiß Fisch, Hecht und Karpf; das andere ein Kraut mit Bratherigen und Neunegen.
Man sieht daraus ganz deutlich, daß die Herren vom Rate wohl zu leben verstanden und daß Ihnen das Volk darin nicht nachstand. Doch nicht nur Männer nahmen an solchen Gelagen teil, nein, auch ihrer Frauen vergaßen sie nicht. Am Faschingsdienstag mußten sie von früh bis abend mit ihren Männern im Gasthause aushalten.
So haben die weisen und gestrengen Stadtväter zur rechten Zeit und am rechten Ort Ernst und Scherz zu trennen gewußt; wüste Gesellen straften sie hart, frohe Fastnachtsscherze liebten sie und nur im äußersten Notfall ahndeten sie solche durch eine leichte Narrenbuße.
Mitten in diese lebensfrohe Zeit fiel wie ein Blitz aus heiterem Himmel das Auftreten der Pest im Jahre 1582. Soweit die Chronik.
Die narrischen Toch san wiede(r) amål vabei. Fåstnzeit. Ban Goldbåcher Treffen ho(b) ich kinna feststelln, daß månchern va uns a wing Fasten nix schodn kennt. Denkts drua, da Karlesboda Sprudl is fei weit.
Nix füa ungout.
Enka Albin Steinwasser
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Všichni pohromadě to musíme být!
Vezmeš slabou sirku mezi prsty, trochu zmáčkneš, trochu křupneš – a hned je přeraštěná; protože takové dřívko je pro stisk tvých prstů příliš slabé, moc slabé, a už se nedokáže narovnat.
Vezmeš ale dvě, nebo tři, nebo čtyři, hned uvidíš, že se to už sotva podaří. Vezmeš ale celou krabičku a stiskneš ještě mnohem víc, zažiješ, že už ani jedna nepovolí.
Ty a já, ten a ten a mnoho jiných, dejme se dohromady ve své nouzi; hned poznáš, že když jeden pomůže druhému, třetímu rázem zajde chuť i odvaha.
Jeden je žádný, to si dobře zapamatuj, málo je málo, to říkám co den; všichni pohromadě to musíme být, ano, to dává sílu! Proti tomu je i sám čert ještě příliš slabý!
Josef Weitzer, Sokolov
Allzomm möins sa!
Nimmst a schwåchs Zündhölzl zwischn dei Finga,
Druckst a weng, knackst's a weng, scho is entzwoa;
Wal sua ra Hölzl fürn Druck deine Finga
z'schwoch is, vüll z'schwoch u neat widastöih(n) koa.
Nimmst owa zwoa oda dra oda vöiara,
Affa wiast seah, daß dös kaum möia glückt.
Nimmst owa ra gonza Schåchtl u druckst nuch vüll möiara,
Wiast es dale(b)n, daß niat oins möia knickt.
Du u ich, der u der u döi vüll onan,
Tou ma du zsommstöi in unara Nout;
Wirst's ja glei mirkn, wenn oins hilf an onarn
Affa vagåiht fei dean drittn da Mout.
Oina is koina, dös moußt da gout mirkn,
Wenich san za wenich scho all mei(n) Tooch;
Allzamm möins sa, ja dös gi(b)t a Stirkn!
Gecha döi is hålt affa da Teifl nuch za schwooch!
Josef Weitzer, Falkenau
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.