Ale ještě dnes stejně jako tehdy jaro těší všechny lidi, dokud se bude Země točit. I za sto let bude zase jaro.
Jedna teplá březnová neděle nás zavedla do lesa ke Stříbrnému potoku (Silberbach). Na svazích Rainbachu kvetl červený vřes.
Tak jsme si domů přinesli první jarní kytici.
I doma se s zimou skoncovalo. Nejdřív se vynesla kamínka, po nich zdvojená okna. V bytech hned bylo víc světla a víc prostoru. Pak začal každoroční jarní úklid, od půdy až po sklep. Tehdejší hadrové koberečky (Bandlbloarn) visely čerstvě vyprané na šňůrách na prádlo nebo na zahradních plotech.
O co lépe se dnes daří moderní ženě.
Všechny technické pomůcky jako klepače a vysavače stojí k dispozici pro luxusní koberce.
Jedné tradici jsem zůstala věrná — velikonoční bochánky (Osterlaibln) si peču vždycky ještě sama. Těsto na ně se dělá o něco lehčí než na těžký štolový, ale s velkým množstvím másla a vajec. Naši místní pekaři zaříznou do vykynutých bochánků palmovou ratolístku. Vypadá to hezky. Samozřejmě se velikonoční bochánky nechávají dopéct u pekaře. Když jsou hotové, člověk se sotva dočká, aby nakrojil ty vanilkovým cukrem posypané, vonící bochánky a ochutnal.
Velikonoční snídaně je stejně veselá na pěkně vyzdobeném stole. Kočičky vprostřed jako kytice. Šťavnatá velikonoční šunka a barevná vejce chutnají výborně.
I tady v Oberpfalzu je zvykem velikonoční procházka. Na velikonoční pondělí se tedy chodí do „Emauz", kde se kdysi vzkříšený Spasitel setkal se svými učedníky. Všichni lidé, které potkáte, mají přátelské sváteční tváře a jsou radostní v Pánu.
Na jedno bych ze svého dětství nechtěla zapomenout — na „velikonoční kůzlečí čas".
Ženy, tehdy ještě v dlouhých sukních a s šátky na hlavě, nosily v náručí ta roztomilá kůzlátka, která musela k řezníkovi. To žalostné „mééé, mééé" mi ještě dnes bolestně zní v uších. Přesto co naplat. Na velikonoční neděli chutnala pečená kůzlečí s dobrými moučnými knedlíky výborně.
Prostě všechno má své dobré i špatné stránky. — Velikonočního beránka nevyjímaje...
Specialitou pro znalce byly i zelené jarní polévky. Sbíraly se na ně úplně mladé bylinky. Řeřicha potoční, smetánka lékařská (pampeliška), kopřiva a jiné. Tyto polévky prý byly velmi zdravé a bohaté na vitamíny.
Mé babičce se u toho vždycky vybavily její vídeňské historky. Jako mladá dívka byla ve Vídni kuchařkou.
Jednou na týdenním trhu při nakupování si už nemohla vzpomenout, co jí „milostivá paní" objednala.
Trhovkyně jí nabízela: „Podívejte, slečno Pepperl — dneska bysme měly hezký kedlubnový karfiolek — nebo máslově měkkou kedlubnu, pěkný roketový salát" — ale kuchařce nic nenapadalo, co má koupit. Trhovkyně pak ztratila trpělivost, protože i jiní zákazníci chtěli přijít na řadu. Málem jí praskl límec: „Koukej se hnout, ty hloupá huso, ty saurampl!" Ano, to bylo ono — Saurampl. Šťovík měla kuchařka, Pepperl, koupit na jarní polévku. To jí ta „milostivá" objednala!
Babiččino tlusté břicho se při vyprávění třáslo smíchy. Smáli jsme se s ní, ať už kvůli tomu šťovíku nebo kvůli tlustému babiččinu bříšku.
Aber noch heute wie damals beglückt der Frühling alle Menschen, so lange sich die Erde drehen wird. Es wird auch in hundert Jahren wieder Frühling sein.
Ein warmer Märzsonntag führte uns hinaus in den Wald zum Silberbach. An den Hängen des Rainbaches blühte die rote Heide-Erika.
So holte man sich den ersten Frühlingsstrauß ins Haus.
Dort wurde ebenfalls mit dem Winter Schluß gemacht. Zuerst räumte man das Kanonenöferl hinaus, dem folgten die Doppelfenster. Schon war in den Wohnungen mehr Licht geschaffen, und es wurde räumlicher. Dann begann der alljährliche Hausputz, vom Dachboden bis zum Keller. Die damaligen Fleckerlteppiche (Bandlbloarn) hingen frisch gewaschen an den Wäschestangen oder Gartenzäunen.
Um wieviel besser hat es heute die moderne Frau.
Alle technischen Hilfsmittel wie Klopf- und Staubsauger stehen für die luxuriösen Teppichböden bereit und zur Verfügung.
Einer Tradition bin ich treu geblieben — ich backe meine Osterlaibln immer noch selbst. Der Teig dazu wird etwas leichter gehalten, als der schwere Stollenteig, aber mit viel Butter und Eiern. Unsere hiesigen Bäcker schneiden in die aufgegangenen Laibln einen Palmzweig. Sieht gut aus. Selbstverständlich läßt man die Osterlaibln noch beim Bäcker backen. Sind sie dann fertig, so kann man es schier nicht erwarten, die vanilleüberzuckerten duftenden Osterlaibln anzuschneiden, um ein Kosterl zu versuchen.
Das Osterfrühstück ist ebenso lustig auf einem schön geschmückten Tisch. Die Palmkatzerln als Strauß in der Mitte. Der saftige Osterschinken und die bunten Ostereier schmecken sehr lecker.
Auch hier in der Oberpfalz ist der Osterspaziergang Brauch und Sitte. So geht man am Ostermontag nach „Emaus", wo einst der auferstandene Heiland dort seinen Jüngern begegnete. Alle Menschen, die man antrifft, haben freundliche Feiertagsgesichter und sind fröhlich im Herrn.
Eines will ich aus meiner Kindheit nicht vergessen — „die Osterzicklzeit."
Frauen, damals noch mit langen Röcken und Kopftücher umgebunden, trugen sie im Arm, die herzigen kleinen Zicklein, die zum Fleischer mußten. Dem Tierchen sein jämmerliches „Määh Määh" klingt mir noch heute schmerzlich in den Ohren. Trotzdem was soll's. Am Ostersonntag schmeckte ein Zickleinbraten mit guten Mehlknödeln köstlich.
Es hat eben alles seine guten und schlechten Seiten. — Das Osterlamm inbegriffen ...
Eine Spezialität für Kenner waren auch die grünen Frühlingssuppen. Dazu wurden ganz junge Kräuter gesammelt. Brunnenkresse, Löwenzahn, Brennessl und andere mehr. Diese Suppen sollen sehr gesund sein und vitaminreich.
Meiner Großmutter fielen dabei ihre Wiener G'schichten ein. Sie war als junges Mädchen Köchin in Wien.
Einmal am Wochenmarkt beim Einkaufen fiel ihr nicht mehr ein, was die „Gnädige" ihr angeschafft hatte.
Die Marktfrau offerierte ihr: „Schaun's Fraln Pepperl — a scheen's Karfiolerl häät ma heit — oder butterwache Kohlrabi, an schön Rapunzel-Salat" — aber dem Kocherl fiel nichts ein, was es bringen sollte. Da verlor die Marktfrau die Geduld, weil andere Kundschaft auch drankommen wollte. Jetzt platzte ihr fast der Kragen: „Schau, daß d' weiter kimmst, Urschl damische, Sautrammpl —!" Ja, das war's — Saurampl. Sauerampfer sollte das Kocherl, die Pepperl, kaufen für die Frühlingssuppe. Das hat ihr die „Gnädige" ang'schafft!
Der Großmutter ihr dicker Bauch hetschte beim Erzählen vor Lachen. Wir lachten mit, ob über den Saurampl oder den dicken
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.