⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Bylo potěšitelné, že mezi námi pobýval důstojný pan farář Wommes a náš krajan, gymnaziální profesor Völkl. V neděli pak ještě přijel krajan prof. dr. Kurt Huber. Společně tito tři duchovní pánové sloužili pro nás, Slavkovské, v neděli mši svatou v novém kostele „Maria Immaculata" v Goldbachu. Krajan Huber k nám promluvil dojemnými slovy. Každý potvrdí, že jen zřídka bylo možné vidět v Božím chrámu tak krásnou, zbožnou slavnost, jako byla ta v Goldbachu, konaná jen pro nás.

Bude jistě ve smyslu všech účastníků mše, když na tomto místě vyjádřím díky všem třem duchovním pánům. Kéž nám bude brzy znovu dopřáno zúčastnit se takto uspořádané slavnosti a mše svaté.

Ve výtahu zveřejňuji v tomto Zpravodaji kázání našeho krajana prof. dr. Hubera.

Po obědě hrála dachauská kapela zase svižné melodie a tak nejeden – už ne zcela mladý – krajan se odvážil zatančit si. Ubytování i strava byly všeobecně chváleny. Hodiny plynuly opravdu příliš rychle a pozdě v neděli odpoledne začal odjezd.

Bylo dáno tak mnohé slíbení, že se budeme vzájemně navštěvovat častěji. Doufejme, že to nejsou jen sliby, neboť kdo by se netěšil z návštěvy svých krajanů.

Pan starosta našeho patronátního města se bohužel tohoto setkání nemohl zúčastnit. Zato nám poslal pozdravné poselství, které rád dodatečně zveřejňuji.

Nedostává se mi jen chvály za podobu HB, docházejí i jiné duchovní výlevy. Chci proto jednou zveřejnit, co mi napsal jeden Slavkovák ohledně úpravy našeho HB. Tyto řádky prozrazují ducha, který se pohybuje mimo naše společné zájmy. Rád budu věčně včerejším, pokud se mi bude i nadále dařit svým krajanům vydáváním HB udělat malou radost a zprostředkovat trochu vzpomínek na krásné časy doma. Že tomu tak je, nám znovu dokázalo setkání v Goldbachu. Že i vysoce vzdělané osobnosti a mnozí Slavkováci soudí o našem HB jinak než pisatel dopisu, mě obzvlášť těší. Právě my Slavkováci – a tím myslím i všechny z okolních vesnic, kteří jsou věrnými odběrateli našeho HB – jsme velmi obdivováni za to, že jsme ještě schopni vydávat HB, který obstojí ve srovnání s jinými tiskovinami tohoto druhu. Vlastně se za tohoto krajana stydím – nebo jsou to snad dva – ale nemohl jsem přenést přes srdce, že nás někdo označuje za věčně včerejší, jen proto, že pokračujeme v tradici, z níž čerpáme veškerou sílu k dalšímu trvání.

Pokud si někdo myslí, že už HB nepotřebuje, nikdo ho nenutí ho odebírat. Ale při odhlášení by si měl takové komentáře – jaké se dostaly mně – odpustit.

Měli jsme v plánu v září letošního roku uspořádat u krajana Alberta Kreise ve Friedrichsthalu u Bayreuthu setkání, abychom vzpomněli a oslavili náš slavkovský posvícení (kirchweih). Jenže právě v tu dobu se koná slavnostní otevření Egerlandhausu v Marktredwitzu a mnozí krajané se ho zúčastní jako členové egerlandské Gmoi, proto se domnívám, že to odložíme až na zemské posvícení v říjnu, na které také máme velmi pěkné vzpomínky. Tím chceme

Momentky ze setkání 1973 v Goldbachu

věta pokračuje na dalším listu ⟶