Auerbach je kmotrovským městem Horního Slavkova (Schlaggenwald) Místo nejstarší porcelánky v Čechách — významné naleziště cínové rudy
V roce 1956 převzalo město Auerbach kmotrovství nad českým městem Horní Slavkov, které bylo povýšeno na město roku 1298, ale jehož vznik sahá až do roku 1100. Horní Slavkov leží na výběžcích Slavkovského lesa (Kaiserwaldu) ve výšce 584 metrů nad mořem.
Rozvoj města byl dán zejména bohatým nalezištěm cínové rudy, která často sahala až k povrchu země. Těžbu cínu provozovali především přistěhovalí Keltové.
Jméno města pochází od pána z Fríské tvrze (Friesenburg) jménem Schlakko, od něhož byl později odvozen název Schlackenwald a poté dnešní název Schlaggenwald. Mezi první osady patřily takzvané Seify a Seifertsgrün.
Bohaté nálezy rudy sem přilákaly mnoho horníků ze Saska, Bavorska a Harzu, čímž se později vytvořilo vlastní hornoslavkovské nářečí. Obec samotná se velmi rozrostla a dosáhla hranice 6000 obyvatel. Později, když nálezy rudy ustaly, klesl počet obyvatel až na 3000. Zvláště páni z Plavna (Pflugové) pozvedli město svým velkým přičiněním: zřízením umělých rybníků v Kladských horách a vybudováním takzvaného plavebního příkopu (Flößgraben), který přiváděl vodu přes Krásno (Schönfeld) do Horního Slavkova, čímž průmyslové provozy získaly potřebnou vodu a i město dostalo vodu do svého potoka, Fluty. Postavilo se mnoho domů, které nesly jméno Plavenské domy (Pflughäuser). Zvláštního výkonu dosáhli zřízením štoly Kašpara Plavenského (Kaspar-Pflug-Stollen), která byla v hloubce asi 100 metrů vedena z dolu na Hubu tři kilometry až pod město a odváděla důlní vodu, čímž odpadla nutnost stavět čerpací zařízení. Díky těžbě cínu se město stalo jedním z nejbohatších v celém okolí.
Už ve 13. století mělo město vlastní soudní pravomoc. Bylo zřízeno hrdelní právo (popraviště), které dodnes existuje jako jediné svého druhu ve střední Evropě. Nachází se na pozemcích směrem k Poštovicím (Poschitzau).
Už v letech 1525 až 1529 bylo město vydlážděno a získalo také vodovod, který byl veden dřevěnými rourami k asi třiceti výtokovým kašnám ve městě. Tento vodovod se zachoval až do našeho vysídlení. Je třeba vyzdvihnout, že město mělo obzvlášť dobrou pitnou vodu.
Kvůli tureckým válkám muselo město často platit vysoké kontribuce. V roce 1566 postavilo město do pole 400 ozbrojených a placených měšťanů a 700 horníků. Také v roce 1622 provedl Valdštejn ve městě přehlídku 2000 mužů. Tak byly stále znovu vyžadovány kontribuce od přátel i nepřátel, čímž město zchudlo, upadlo do dluhů a část majetku musela být prodána. Také panství Bečov (Petschau), které městu patřilo, muselo být znovu prodáno. Od roku 1583 do 1607 řádil ve městě mor, což znamenalo další citelnou ztrátu.
V roce 1713 zničil velký požár celé dolní město, což opět přineslo velké výdaje na obnovu. V roce 1616 chtěl císař Matyáš město zničit; bylo ušetřeno díky tomu, že jeden starý horník dosáhl udělení milosti. Na jeho památku byl na kostelních schodech (Kirchstaffel) postaven takzvaný Häslerův sloup. Od roku 1632 do 1634 muselo město ubytovat 4800 polských jezdců. Následkem toho bylo plenění, znásilňování a zchudnutí.
Poslední poprava na šibenici se konala v roce 1751. Mramorová deska, která byla umístěna u šibenice, později sejmuta a uložena v muzeu, zní:
Slavkov, císařské horní město, po Schlakkovi jméno své má, ozdoben ctností a spravedlností, za což budiž Bohu vždy dík.
Už v 16. století výnos cínové rudy silně poklesl, proto mnoho horníků odešlo. V roce 1792 pak byla založena porcelánka Haas a Czjzek, která byla nejstarší porcelánkou v Čechách. Mnoho měšťanů tak opět nalezlo práci — až do vysídlení.
Franz Hofmann
Auerbach ist Pate von Schlaggenwald
Standort der ältesten Porzellanfabrik Böhmens — Bedeutendes Zinnerzvorkommen
Im Jahre 1956 übernahm die Stadt Auerbach die Patenschaft über die böhmische Stadt Schlaggenwald, die 1298 zur Stadt erhoben wurde, aber deren Entstehung in das Jahr 1100 zurückgeht. Schlaggenwald liegt an den Ausläufern des Kaiserwaldes in einer Höhe von 584 Metern über dem Meeresspiegel.
Die Entwicklung der Stadt lag besonders in dem reichen Zinnerzvorkommen, welches oft bis an die Erdoberfläche reichte. Der Zinnbergbau wurde besonders von den eingewanderten Kelten betrieben.
Der Name der Stadt stammt von einem Herrn der Friesenburg, namens Schlakko, wovon später der Name Schlackenwald und hernach der heutige Name Schlaggenwald abgeleitet wurde. Als eine der ersten Ansiedlungen waren die sogenannte Seifen und die Seifertsgrün genannt.
Durch die reichen Erzfunde wurden viele Bergleute aus Sachsen, Bayern und dem Harz angelockt, wodurch sich später ein eigener Schlaggenwalder Dialekt bildete. Der Ort selbst entwickelte sich sehr stark und erreichte die 6000-Einwohner-Grenze. Später, als die Erzfunde nachließen, ging die Einwohnerschaft bis auf 3000 zurück. Besonders die Herren von Pflug brachten die Stadt durch große Leistung auf die Höhe: Durch die Anlage von künstlichen Teichen in den Glatzer Bergen und die Errichtung des sogenannten Flößgrabens, welcher das Wasser über Schönfeld nach Schlaggenwald brachte, wodurch die Industrieanlagen das nötige Wasser erhielten und auch die Stadt das Wasser zu ihrem Bach, der Fluth, bekam. Viele Häuser wurden gebaut, welche den Namen Pflughäuser trugen. Eine besondere Leistung vollbrachten diese durch die Anlage des Kaspar-Pflug-Stollens, welcher in einer Tiefe von zirka 100 Metern vom Bergbau auf der Hub drei Kilometer bis unterhalb der Stadt geleitet wurde und das Wasser vom Bergbau ableitete, wodurch sich der Bau eines Wasserhebewerkes erübrigte. Durch den Zinnbergbau wurde die Stadt eine der reichsten in der ganzen Umgebung.
Schon im 13. Jahrhundert hatte die Stadt eine eigene Gerichtsbarkeit. Ein Hochgericht war errichtet worden, welches heute noch als das einzige in ganz Mitteleuropa besteht. Es befindet sich auf der Flur in Richtung Poschitzau.
Schon 1525 bis 1529 wurde die Stadt gepflastert und erhielt auch eine Wasserleitung, welche in Holzröhren zu den zirka 30 Auslaufbrunnen in der Stadt geführt wurde. Diese Waserleitung hatte sich bis zu unserer Aussiedlung erhalten. Hervorzuheben ist, daß die Stadt ein besonders gutes Trinkwasser erhielt.
Durch die Türkenkriege mußte die Stadt öfters hohe Kontributionen zahlen. 1566 stellte die Stadt 400 Bürger und 700 Bergleute bewaffnet und besoldet ins Feld. Auch 1622 musterte Wallenstein 2000 Mann in der Stadt. So wurden eben immer wieder Kontributionen von Freund und Feind abverlangt, wodurch die Stadt verarmte, in Schulden geriet und ein Teil der Besitzungen verkauft werden mußte. Auch die Herrschaft Petschau, welche der Stadt gehörte, mußte wieder verkauft werden. Von 1583 bis 1607 wütet in der Stadt die Pest, wodurch wiederum ein zusätzlicher Aderlaß gegeben war.
1713 vernichtete ein Großbrand die ganze untere Stadt, was wiederum große Lasten zum Wiederaufbau brachte. 1616 wollte Kaiser Mathias die Stadt zerstören; sie blieb dadurch verschont, daß ein alter Bergmann eine Begnadigung erreichte. Zu dessen Gedenken wurde die sogenannte Häslersäule auf der Kirchstaffel errichtet. Von 1632 bis 1634 mußte die Stadt 4800 polnische Reiter einquartieren. Die Folgen dadurch waren Plünderung, Schändung und Verarmung.
Die letzte Hinrichtung am Galgen war im Jahre 1751. Eine Marmortafel, welche am Galgen angebracht war, später abgenommen und im Museum aufbewahrt wurde, lautet:
Schlaccenwald die kaiserliche Berckstadt
von Schlacco ihren Namen hat
geziert mit Thugent und Gerechtigkeit
davon ist Gott zu danken allezeit.
Schon im 16. Jahrhundert ließ die Zinnerzausbeute stark nach, weshalb viele Bergleute abwanderten. 1792 wurde dann die Porzellanfabrik Haas und Czjzek gegründet, sie war die älteste Porzellanfabrik in Böhmen. Viele Bürger fanden nun wiederum Arbeit — bis zur Aussiedlung.
Franz Hofmann
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.