Narodil jsem se v Horním Slavkově, píšu to – a vím, že je to ztraceno. Po staletí v němčině zněl ten název, copak brzy dozní docela?
Od východu se sem line vítr a chytá se do korun stromů. Ani jediné slovo se neozve, které by znělo podobně jako Schlaggenwald.
Přes všechna nám uložená trápení jsme to unesli a každý si to nese – hlasitě nebo tiše – v hrudi jako tajný cíl.
Jsme doma v nové zemi; přece však hluboko v srdci s tím zárodkem touhy po milém obraze, z něhož nám plyne útěcha a naděje.
Dokud budeme chovat vzpomínku, dokud budou žít naše děti, naše domovina potrvá dál a Horní Slavkov se nerozplyne.
protože muž vypil trochu víc, než měl, útěchou bylo, že pouť s sebou nese leccos všude na světě.
Ale v našem městečku to chodilo i vznešeně. „Creme a la Creme" měla u Sachera svůj kávový dýchánek, a to uprostřed týdne, kde se scházely jen takzvané lepší dámy. Byl to zvláštní kruh. Ještě se dbalo na společenské postavení.
Dnes už taková vrstva neexistuje. Jezdí se autem bez šoféra a svět je už brzy malý na to, jak se všude valí vlna dovolených.
Přesto ne každý si může dovolit karavan, ale kdo ho má, projíždí s ním celou Spolkovou republikou a všude vyhledává Slavkovany. Je to Hermann Häuser se svou milou ženou, dobře známou Ilse Köpplovou. Člověk se pak nestačí divit, když jednoho dne zazvoní u dveří bytu a manželská dvojice se objeví nečekaně na prahu. Jak důvěrně se pak povídá a kolik věcí se přitom oživí. Člověk se dozví, kde ten či onen vězí – je to prostě kousek nezapomenutého Horního Slavkova.
Nyní je jedinou možností setkání pro nás tak oblíbené krajanské setkání. Kdo ještě aspoň trochu může, ať využije čas těch pár hodin důvěrného pobytu spolu. Pro mnohé bude znovu ten poslední!
Ať v nás ale nevzejde smutek, nýbrž s naším odjakživa svérázným humorem chceme letošní shledání oslavit.
Vaše Anna Neidhart
Schlaggenwald**
Ich bin in Schlaggenwald geboren
schreib ich — und weiß, es ist verloren.
Jahrhundertlang in deutschen Zungen
ist auch der Name bald verklungen?
Aus Ost der Wind herüberstreift
und in der Bäume Wipfel greift.
Kein einzig Wort, das widerhallt,
das ähnlich klingt wie Schlaggenwald.
Trotz all der aufgetragnen Plagen,
wir haben es herausgetragen
und jeder hälts — laut oder still
in seiner Brust als heimlich Ziel.
Wir sind im neuen Land daheim;
doch tief im Herzen mit dem Keim
der Sehnsucht nach dem lieben Bild,
aus dem uns Trost und Hoffnung quillt.
Solange wir Erinn'rung hegen,
solange unsre Kinder leben,
wird unsre Heimat fortbestehen
und Schlaggenwald auch nicht verwehen. A. K.
weil der Mann etwas zu viel über den Durst getrunken hatte, so tröstete man sich, daß es eben überall einmal Kirwa gäbe.
Aber es ging auch vornehm zu in unserem Städtchen. Die „Creme a la Creme" hatte beim Sacher ihr Kaffeekränzchen und das mitten in der Woche, wo sich nur die sogenannten besseren Damen zusammenfanden. Es war dies ein besonderer Kreis. Man hielt noch auf Stand und Gesellschaft.
Heutzutage gibt es diese Klasse nicht mehr. Man fährt Auto ohne Chauffeur und die Welt ist bald zu klein, wo die Urlaubswelle überall hinrollt.
Nicht jedermann kann sich trotzdem einen Wohnwagen leisten, aber wer ihn hat, der kutschiert in der ganzen Bundesrepublik herum und sucht überall die Schlaggenwalder auf. Es ist Hermann Häuser mit seiner lieben Frau, der altbekannten Köppl Ilse. Man staunt nicht schlecht, wenn es eines Tages an der Wohnungstür läutet und das Ehepaar taucht unverhofft auf. Wie heimlich plaudert es sich dann und wievieles wird dabei aufgefrischt. Man erfährt wo der und jener steckt, es ist eben ein Stück unvergessenes Schlaggenwald.
Nun ist die einzige Möglichkeit des Zusammenfindens das für uns so beliebte Heimattreffen. Wer noch halbwegs kann, benütze die Zeit der wenigen Stunden des trauten Beisammenseins. Für viele wieder das letztemal!
Doch es soll keine Traurigkeit in uns aufkommen, sondern mit unserem allzeit urwüchsigen Humor, wollen wir das diesjährige Wiedersehn feiern.
Eure Anna Neidhart
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.