⟵ věta pokračuje z předchozího listu

[obr] Krásný pohled na zbytky Horního Slavkova (Rest-Schlaggenwald) s kostelem a Zvonovým vrchem

Nejednu hospodyni to poděsilo. Nadávající ženský hlas ale žádného chlapce od jeho „střílení" neodradil. Nikoho by však nenapadlo považovat tuto zábavu za neplechu. Tento zvyk v našem městě, střílení a rachocení, patřil k Velikonocům. Bohužel později síranky vymizely. Zápalky s hnědou hlavičkou se pro klíčovou pistolku už nehodily, a tak se od ní ve dvacátých letech upustilo. Ale přišli jsme na jinou skvělou věc, protože velikonočního střílení jsme se v žádném případě nechtěli vzdát.

Náhle se objevily plechovky, plechovky od Maggi nebo od barev. Hlavní bylo, aby se víčko dalo zamáčknout a plechovku pevně uzavřelo. Do takové plechovky, na velikosti nezáleželo, jsme hřebíkem prorazili malou dírku do dna. Dovnitř se dal malý kousek karbidu, na ten kousek karbidu jsme plivli a plechovku pevně uzavřeli. Teď se chvíli počkalo. Nohou se plechovka přidržela u země a k proraženému otvoru se přiblížila hořící zápalka.