Toto bylo právním základem demonstrací 4. března 1919, tedy dne, kdy se poprvé sešla nově zvolená Německo-rakouská národní rada. Sudetoněmečtí zástupci se jí nesměli zúčastnit, neboť volby do tohoto grémia jim byly násilím znemožněny českou vojenskou okupační mocí. Proto vyhlásila sudetoněmecká sociálně demokratická strana generální stávku a společně se všemi ostatními politickými stranami uspořádala ve všech větších sudetoněmeckých místech protestní shromáždění, na nichž bylo požadováno právo na sebeurčení pro sudetské Němce.
Přes mrtvé a raněné tohoto dne přešla mezinárodní politika k dennímu pořádku. O půl roku později byl mírovou smlouvou ze Saint-Germain osud sudetoněmecké národní skupiny definitivně zpečetěn. Právo na sebeurčení zůstalo stranou.
Této skutečnosti je třeba vzpomínat, abychom si z ní vzali ponaučení pro budoucnost. Ve znamení atomové rovnováhy představuje právo více než kdy jindy politickou zbraň. My sudetští Němci nemáme důvod nechat si toto právo vzít. Protiprávní a veškeré morálce se příčící vyhnání sudetoněmecké národní skupiny na tom nic nemění.
Češi na vlastní kůži pocítili pohrdání svým právem na sebeurčení 21. srpna 1968, kdy sovětská vojska obsadila jejich vlast. Uznáváme, že jim toto právo náleží stejně jako nám sudetským Němcům. Toto právo je ale zároveň základem, na němž se s nimi můžeme setkat v duchu svobodného partnerství.
Letošní 4. březen nemá otvírat nové rány, nýbrž má přispět k tomu, aby se národy českomoravského prostoru sblížily v duchu práva na sebeurčení a spolupodílely se na budování sjednocené a svobodné Evropy.
Sudetoněmecký sněm v Mnichově
9. — 11. června 1973
Motto:
25 let Sudetoněmeckého krajanského sdružení — Osud jedné národní skupiny
Volk in Österreich sein unbeschränktes Selbstbestimmungsrecht mit allen Mitteln verteidigen."
Dies war die rechtliche Grundlage für die Demonstrationen des 4. März 1919, d. h. des Tages, an dem der neugewählte Deutsch-österreichische Nationalrat zum ersten Mal zusammentrat. Die sudetendeutschen Vertreter durften nicht daran teilnehmen, denn die Wahlen in dieses Gremium wurden ihnen von der tschechischen militärischen Besatzung mit Gewalt verwehrt. Deshalb rief die sudetendeutsche Sozialdemokratische Partei zum Generalstreik auf und veranstaltete, gemeinsam mit allen anderen politischen Parteien, in allen größeren sudetendeutschen Orten Protestkundgebungen, auf denen das Selbstbestimmungsrecht für die Sudetendeutschen gefordert wurde.
Über die Toten und Verwundeten dieses Tages ging die internationale Politik zur Tagesordnung über. Ein halbes Jahr später wurde durch den Friedensvertrag von St. Germain das Schicksal der sudetendeutschen Volksgruppe endgültig besiegelt. Das Selbstbestimmungsrecht blieb auf der Strecke.
Man muß dieser Tatsache gedenken, um die Lehre für die Zukunft daraus zu ziehen. Im Zeichen des atomaren Gleichgewichts stellt das Recht mehr denn je eine politische Waffe dar. Wir Sudetendeutschen haben keinen Grund, uns dieses Recht nehmen zu lassen. Die rechtswidrige und wider jegliche Moral erfolgte Vertreibung der sudetendeutschen Volksgruppe ändert daran nichts.
Die Tschechen haben am 21. August 1968 mit der Besetzung ihrer Heimat durch die Sowjettruppen die Mißachtung ihres Selbstbestimmungsrechtes zu spüren bekommen. Wir erkennen an, daß ihnen dieses Recht ebenso zusteht wie uns Sudetendeutschen. Dieses Recht ist aber auch die Basis, auf der wir uns mit ihnen im Geiste der freien Partnerschaft treffen können.
Der 4. März dieses Jahres soll keine neuen Wunden aufreißen, sondern dazu beitragen, daß sich die Völker des böhmisch-mährischen Raumes im Geiste des Selbstbestimmungsrechtes näher kommen und am Aufbau eines geeinten und freien Europas mithelfen.
E. M.
Sudetendeutscher Tag in München
9. — 11. Juni 1973
Motto:
25 Jahre Sudetendeutsche Landsmannschaft — Schicksal einer Volksgruppe
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.