Pro pobavení
Chybějící přenos
Při stavbě přehrady byl nasazen i český polír. Když o víkendu prováděl podle seznamu sestaveného mzdovou účtárnou výplatu, četl:
Wagner Garell 218 korun,
Gastl Walter 191 korun,
Miller Johann 207 korun.
Když skončila jedna strana, otočil list a četl dál:
Přenos 1160 korun
Nikdo se nehnul.
Kde je Přenos? — Přenos!
Opět žádná odpověď. Nato polír celý udivený řekl: „Ten dobytek dostane nejvíc peněz a není tu!"
Co říkají děti
Bylo to zase jednou u pana faráře na náboženství. Když předříkával: „...požehnaná mezi ženami...", opakoval po něm Pepperl: „...požehnaná mezi dámami..." Pan farář se zarazil a vyptával se chlapce, co to má znamenat... Na což ten pohotově odpověděl: „Máma říká, že se ‚ženská' už říkat nesmí."
Jak vznikli „pařezoví Čechové"
Je tomu už dávno, co Pán Bůh jednou v zimě putoval po zemi a hlubokým lesem. Domníval se, že je v českých lesích. Poněvadž byl unaven z dlouhé cesty, posadil se na pařez, aby si trochu odpočinul. Po chvíli zase vstal, odložil rukavice, vzal do ruky svou poutnickou hůl a rozzlobeně jí udeřil do pařezu, na kterém seděl, a při každém úderu říkal: „Pařezový Čechu, probuď se!"
Sotva dozněla poslední slabika, pařez se rozpoltil a vyskočil z něj první Čech a utekl pryč.
Když si ale Pán Bůh chtěl znovu vzít své rukavice, byly ty tam — zmizely rychle jako párek ze zelí.
Milí krajané!
Tyhle historky nejsou z mé hlavy — sesbíral jsem je z karlovarského Heimatbriefu z roku 1959. Bývalo přece pěkných pár takových žertíků z Horního Slavkova a naší farnosti. Umím si představit, že ještě existuje nejeden štamtisch, kde se sejde pár vypravěčů historek a povídají si; tam se určitě znovu oprašují nejedny staré historky z domova. Měli jsme přece dost svérázných postaviček — žádné šašky a bezbožníky — ne, docela solidní, počestné občany, kteří měli i dobrý smysl pro humor. Tak si prosím něco sepište a pošlete nám to. Pomozte nám trošku!
Já jsem odešel z domova v roce 1933 a u Brummeissla to nebylo o moc lepší.
Dejte jednou svým srdcím pořádný impulz!!!
St.
Skutečná událost před první světovou válkou
LUSTIGES
Der fehlende Übertrag
Beim Talsperrenbau war auch ein tschechischer Polier eingesetzt. Als er zum Wochenende anhand der vom Lohnbüro erstellten Liste die Auszahlung vornahm, da las er:
Wagner Garell 218 Gorunen,
Gastl Walter 191 Gorunen,
Miller Johann 207 Gorunen.
Als die eine Seite zu Ende war, wendete er und las weiter:
Übertrag 1160 Gorunen
Niemand rührte sich.
Wo ist Iibertrag? — Iibertrag!
Wiederum keine Antwort. Da sagte der Polier ganz verwundert: „Den Rindvieh kriegt sich meiste Geld und ist nicht da!"
Der Kindermund
Es war wieder einmal beim Herrn Pfarrer im Religionsunterricht. Als er vorbetete: „. . . bist gebenedeiet unter den Weibern . . ." betet das Pepperl nach: „. . . bis gebenedeiet unter den Damen . . ." Der Herr Pfarrer stutzte und stellte den Buben zur Rede, was das heißen sollte . . . Worauf dieser schlagfertig antwortete: „Mai(n) Mutter sågt, Weiwa därf ma nimma sogn."
Wöi de Stuackböi(h)m entståndn is
Es ist schon lange her, da ging der Herrgott einmal zur Winterszeit über die Erde und durch einen tiefen Wald. Er meinte, er wäre in den böhmischen Wäldern. Weil er aber von der weiten Reise müde war, setzte er sich auf einen Stuack (Baumstumpf). Er wollte ein wenig ausruhen. Nach einer Weile stand er wieder auf, legte seine Handschuhe zur Seite, nahm seinen Wanderstab zur Hand und hieb mit diesem ganz verärgert auf den „Stuack" auf den er gesessen, und sagte bei jedem Hieb: „Stockböhm, erwache!" Kaum war noch die letzte Silbe verhallt, teilte sich der Stock und der erste Tscheche sprang hervor und davon.
Als der Herrgott aber seine Handschuhe wieder nehmen wollte, da waren diese verschwunden, „wöis Würschtl van Kraut."
Löiwa Låndsleit!
Döi Gschichtla san fei niat aff mein Mist gwachsn, döi hob ich asn Kårlesboder Heimatbröif va 1959 zsåmmgsoucht. Schöi war(n) ja amål sua a påår Schnougn va Schlåggewål u unarn Kirchsprengl. Ich kua ma vüastölln, daß nuch sua månchn Ståmmtisch gitt, wou sua a påår Antnsoosera zsåmmkumma u kontern; dou wearn a bestimmt nuch sua moncha, ålte „Histörchen" van daham aufgwiarmt. Mia håbm ja gnouch Originale ghått, — niat Håh(n)teckl u Gouttoua — na, gånz solide, ehrsåme Bürche, döi a ån goutn Humor ghått håbm. Schreibts hålt amål a wing wos auf u schickts uns. Helfts a a bisserl mit!
Ich bin 1933 va daham fuat u ban Brummeissl woars niat vüll bessa.
Ge(b)ts enkern Herzn amål an Stouß!!!
A. St.
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.