uhelného skladu Fritze Schenka (1879/1941) z Horního Slavkova (Schlaggenwald). Zvláštní příspěvek o veselém Schenkfritzovi je uveřejněn ve 111. čísle Heimatbriefu, na straně 20/21.
Po tolika novém zakládání a otevírání četných obchodních domů bohužel došlo i k jednomu zániku. Vždy ochotný, humorný a poctivý „Ontl-Vetter" po sedmiletém působení ukončil svou službu nočního hlídače. Jeho troubení na roh s odzpívanými verši v nočních hodinách si jistě ještě pamatují někteří starší obyvatelé obce. Na tohoto vysílením postiženého muže bylo příliš mnoho zlomyslných klukovských kousků, které byly neúnosné. Nástupce se nenašel a zaniklo i osvětlení vesnice čtyřmi kandelábry. Škoda této pěkné a dobré instituce – dospělí měli proti takovým nešvarům zakročit. Kdo si ještě pamatuje na noční shromáždění mnoha obyvatel jedné květnové noci roku 1910 na velkém mostě? Bylo tam možné obdivovat jasnou hvězdu s dlouhým ohonem – kometu.
Změna majitele porcelánky. Novým majitelem se stal Franz Ruß, který denně dojížděl z Krásna (Schönfeld) do Töppeles. Rok 1911 byl, jak známo, suchý a slunečný rok s nejvyšším počtem lázeňských hostů v Karlových Varech – tehdejšího rekordu sedmdesáti tisíc už nikdy nebylo dosaženo. Zde je třeba vzpomenout i na místní obchodníky s potravinami, a to na Richarda Ullmanna (dům č. 31) a na tři velkoobchodníky s mlékem: starou „Beckn-Mutter" Bräutigamovou (dům č. 5), Schindlera (přezdívaného Kuhlaweber, dům č. 26) a Lindnerhof (dům č. 17). Jako obchodnice s máslem je třeba jmenovat: Annu Hahnovou, ženu Franze Hahna a rodiče „Kaorlpepi", v současnosti naší nejstarší obyvatelky obce (dům č. 41). Franz Hahn byl během letních měsíců věrným a pilným zemědělským dělníkem na Lindnerhofu. Totéž platí i o malém pilném ženci a kosci Simonovi (přezdívaném Quellanares, dům č. 19). Franziska Kempfová (přezdívaná Lehrerfranz) byla jako obchodnice s máslem stále na cestách a byla dobře známá ve všech okolních obcích.
V roce 1912 vypukl v porcelánce sklad ní požár, díky němuž se dal koupit velmi levný porcelán. Téhož roku byl velkou vesnickou událostí krajský sjezd hasičů u příležitosti pětadvacátého výročí založení sboru. Téměř všechny domy byly čerstvě umyté a natřené, byl to velký den předsedy hasičů Augusta Jankera (přezdívaného Nesn Gust, dům č. 4) a jeho zástupce Schustera (dům č. 17).
Krátce před první světovou válkou se ještě konal hon se šestnácti střelci, všemi pocházejícími z vesnice. Nájemce honitby Wenzel Ritter (dům č. 12), bezúhonný myslivec, přivítal střelce z okolí, především ty z Karlových Varů. Všichni střelci byli před zahájením honu zkontrolováni petschauskými četníky kvůli platným dokladům. Po skončení tohoto nájmu honitby töppeleskými se dvanáct střelců už nestaralo o prodloužení dokladů. K čemu taky – vysoké nájemné se jednoduše nedalo sehnat, karlovarští při čtyřletých dražbách stále přihazovali výš a finančně to už nešlo udržet. Střelce to však příliš netrápilo, chodili na hon dál a obratně se vyhýbali hlídači. Území petschauského panství a ziegelhüttenského statku ostatně vůbec nepřicházelo v úvahu. Všichni vypadali jako praví hajní, ale žádnými nebyli. S četníky se hrálo na kočku a myš, ale nikdo nebyl chycen. Hlídač Korb, chytrý a inteligentní myslivec, nebyl žádný kazišuk – stačilo mu, když pytláci utekli; oznámení by jen poškodilo živnost jeho zetě Josefa Dietla (Nádražní restaurace). Karlovarští (nájemce Schäferfleischer) i töppelesští myslivci si tam podávali dveře.
O osudném roce 1914 s vraždou následníka trůnu 28. června a mobilizací v den svátku sv. Anny jsem už před lety podrobně psal. Odvody a prohlídky se za čtyřletou válku dvakrát ročně střídaly. Z Chebu přišlo do vesnice na rychlý válečný výcvik několik rot 61. zeměbraneckého a 73. pěšího pluku. Mezi Kirchenbergem a Stirnbergem stáli proti sobě vojáci označení červenou nebo bílou barvou. Na „Kejfirlu" tábořilo vrchní velení. Uprchlíci
Kohlenniederlage des Fritz Schenk (1879/1941) aus Schlaggenwald darf nicht vergessen werden. Ein Sonderbeitrag über den lustigen Schenkfritz befindet sich im 111. HB, Seite 20/21.
Nach soviel Neugründungen bzw. Eröffnungen zahlreicher Geschäftshäuser, leider auch eine Auflassung. Der stets dienstbeflissene, humorvolle und brave Ontl-Vetter stellte nach siebenjähriger Tätigkeit seinen Dienst als Nachtwächter ein. Seine Hornsignale mit gesungenen Sprüchen zu nächtlichen Stunden sind sicher noch einigen älteren Ortsbewohnern in Erinnerung. Für den altersgeschwächten Mann waren die bösen Bubenstreiche zu viel und unerträglich. Es hat sich kein Nachfolger gefunden und auch die Dorfbeleuchtung mit vier Kandelabern fiel aus. Schade um diese schöne und gute Einrichtung, man hätte seitens der Erwachsenen gegen diesen Unfug einschreiten sollen. Wer kann sich noch an die nächtliche Zusammenkunft vieler Bewohner in einer Mainacht im Jahre 1910 auf der großen Brücke erinnern? Man konnte dort den hellen Stern mit langem Schweif (Komet) bewundern.
Besitzerwechsel der Porzellanfabrik. Franz Ruß war der neue Besitzer, der täglich von Schönfeld nach Töppeles kam. 1911 war bekanntlich ein trockenes, sonniges Jahr mit den meisten Kurgästen in Karlsbad, die Höchstzahl von Siebzigtausend wurde nie mehr erreicht. Hier soll noch an die einheimischen Lebensmittelhändler gedacht werden, und zwar an Richard Ullmann (Haus Nr. 31) und an die drei Milchgroßhändler: die alte Beckn-Mutter Bräutigam (Haus Nr. 5), Schindler (Kuhlaweber, Haus Nr. 26), sowie Lindnerhof (Haus Nr. 17). Als Butterhändlerinnen wären zu nennen: Anna Hahn, Frau von Franz Hahn und Eltern der Kaorlpepi, zurzeit unsere Dorfälteste (Haus Nr. 41). Franz Hahn war während der Sommermonate ein treuer, fleißiger landwirtschaftlicher Arbeiter am Lindnerhof. Dasselbe gilt auch für den kleinen fleißigen Schnitter und Mäher Simon (Quellanares, Haus Nr. 19). Franziska Kempf (Lehrerfranz) war als Butterweib stets unterwegs und in allen umliegenden Ortschaften gut bekannt.
Im Jahre 1912 war in der Porzellanfabrik ein Lagerbrand, es gab sehr billiges Porzellan zu kaufen. Im gleichen Jahr war der Feuerwehrgautag anläßlich seines 25jährigen Bestehens das große Dorfereignis. Fast alle Häuser waren frisch geputzt und gestrichen, es war der große Tag des Feuerwehrobmannes August Janker (Nesn Gust, Haus Nr. 4) und seines Stellvertreters Schuster (Haus Nr. 17).
Kurz vor dem Ersten Weltkrieg gab es noch eine Treibjagd mit 16 Schützen, alle aus dem Dorf stammend. Der Jagdpächter Wenzel Ritter (Haus Nr. 12), ein untadeliger Weidmann, begrüßte die Schützen aus der Umgebung, vor allem die aus Karlsbad. Sämtliche Schützen wurden vor Beginn von der Petschauer Gendarmerie wegen der gültigen Papiere kontrolliert. Nach dieser Jagdpacht der Töppeleser dachten zwölf Schützen nicht mehr daran, die Papiere zu verlängern. Wozu auch, man konnte einfach die hohen Pachtgelder nicht mehr aufbringen, die Karlsbader lizitierten bei den vierjährigen Versteigerungen immer höher und man kam finanziell nicht mehr mit. Nun, die Schützen scherten sich wenig darum, sie gingen weiter auf die Jagd und wichen geschickt dem Aufseher aus. Das Gebiet der Petschauer Herrschaft und das Ziegelhüttener Gut kam ja ohnehin nicht in Frage. Sie sahen alle wie richtige Förster aus, waren aber keine. Es gab ein Katz- und Mausspiel mit den Gendarmen, erwischt wurde keiner. Aufseher Korb, ein pfiffiger und intelligenter Weidmann, war kein Spaßverderber, es genügte ihm, wenn die Wilderer davonliefen; eine Anzeige hätte nur das Geschäft seines Schwiegersohnes Josef Dietl (Bahnhof-Restaurant) geschädigt. Die Karlsbader (Pächter Schäferfleischer) und Töppeleser Jägerschaft ging dort aus und ein.
Über das schicksalsschwere Jahr 1914 mit dem Thronfolgermord am 28. Juni und der Mobilisierung am Tage des Annafestes habe ich schon vor Jahren seitenlang berichtet. Assentierungen und Musterungen lösten sich zweimal im Jahr während des vierjährigen Krieges ab. Von Eger kamen mehrere Kompanien der 61er Landwehr und des 73er Infanterie-Regiments zur schnellen Kriegsausbildung ins Dorf. Zwischen dem Kirchenberg und Stirnberg standen sich die mit rot oder weiß gezeichneten Soldaten gegenüber. Am „Kejfirl" lagerte das Oberkommando.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.