⟵ věta pokračuje z předchozího listu

protože: „Býk je volný!" Okna a dveře stáje pak byly zvenčí obležené ženskými poradkyněmi, ale v boji se zuřící bestií jsem stál v aréně sám.

Můj příspěvek by byl neúplný, kdybych kritice nepodrobil i sousedova dvounohá „zvířátka" — i ta uměla být pořádně zlomyslná. Byly to Zenkovy dcery, kterých bylo pět a s nimiž jsem se občas zapletl do škádlivé slovní přestřelky. Volnou mládeneckou svobodu — které jsem se tehdy ještě těšil — dcery Eviny nemohly snést, takže jsem se jejich popichování často musel bránit i rukama. S křikem a pištěním pak opouštěly bojiště, o něco později mi ukazovaly modré otisky prstů na svých pažích a nadávaly mi do hrubých kovářů.

Ale se Zenkovými dcerami se dalo probírat i mnohé smysluplné. Prosté ženské založení a zdravý selský rozum byly nejcennějším věnem Zenkových děvčat. Arogantní povýšenost, kvůli které někteří lidé působí tak nesympaticky, u Zenků nebyla doma. Jako sen mi teď připadá, když vzpomínám na dobré sousedské vztahy a na ty tak příjemné chvíle strávené ve světnici u Zenků, které v roce 1946 skončily jako pověstné hornberské střílení – naprázdno, bez ničeho.

Töppeleser zprávy

Jak to u nás ve vsi bývalo (pokračování a dokončení)

Hned nato otevřeli manželé Heinrich a Fanni Müllerovi, rozená Hinková, z Untertrossau třetí obchod se smíšeným zbožím. Heinrich Müller byl malířem pokojů a jeho žena, neteř bohatého donawitzského kupce Kerna, se ukázala jako mimořádně schopná obchodnice, která v oblasti získávání zákazníků vedla prim. Při otevření obchodu se pro celou vesnici podávaly polévky Maggi v neomezeném množství.

V roce 1907 se na verandě u Heinrichů konalo velké politické shromáždění celého kraje u příležitosti zavedení nového všeobecného volebního práva. Promluvili Dominik Löw z Karlových Varů a Erdmann Spieß z Döllnitz. Mnoho lidí z okolí stálo daleko do ulice a velká politika tehdy vzbudila mocné vlny. Podobná shromáždění se pak opakovala, ale už ne s tak známými politiky první garnitury. Za sedláky mluvil a jako přední kandidát vystupoval Wenzel Ritter (1850/1930), za sociální demokracii Anton Wettengel (1874/1962).

Lidé se k sobě přibližovali zejména díky železnici – roční volné jízdenky železničářů je zavedly až ke krásnému modrému Dunaji, do rezidenčního města Vídně. I ti, kdo jezdívali do Saska, byli politicky dobře vyškolení, mezi lidmi to vyvolávalo diskuse a pohyb, o který už nikdo nechtěl přijít. Lidé se stávali otevřenějšími a snášenlivějšími. Mnozí obyvatelé okolních obcí museli na vlak do Töppeles. I Slavkovští, kteří chtěli jet vlakem dál za Loket, přicházeli všichni do Töppeles, protože přestupovat na buštěhradskou dráhu se nevyplácelo.

Dne 4. prosince 1908 se konala velká jubilejní slavnost u příležitosti šedesátiletého panování císaře Františka Josefa I. Celá vesnice byla na nohou, s lampiony v čele šel starosta s obecní radou, učitelský sbor a přednosta stanice s veškerým personálem dráhy. Hymnu „Zachovej nám, Hospodine" se všemi čtyřmi slokami slavnostně zazpívaly školní děti druhé třídy spolu se všemi dospělými. Vesničtí muzikanti hráli s dechovou kapelou až do rána.

Následovalo otevření čtvrté hostinské provozovny (Nádražní restaurace, dům č. 45) manžely Josefem Dietlem (dům č. 38) a Sophií, rozenou Korbovou, za účasti mnoha pozvaných hostů z Karlových Varů a Pirkenhammeru.

V roce 1909 povodeň. Stavba stirnerského mostu přes Teplou opět probíhala pod dohledem zednického mistra Josefa Neuerera (dům č. 9). Nesmí se zapomenout ani na otevření

věta pokračuje na dalším listu ⟶