Rodinné zprávy (naši zesnulí, vzpomínky, naši nejstarší, blahopřejeme, adresy)

Všem krajanům, přátelům a známým oznamujeme se zármutkem, že můj milý manžel a dobrý bratr

Pan Rudolf Völkl knihvazač a obchodník s papírnickým zbožím z Horního Slavkova (Schlaggenwald)

po několika prodělaných srdečních záchvatech v neděli 19. června 1966 zemřel v nemocnici v Auerbachu ve věku 78 let.

V tichém zármutku: Anna Völklová, rozená Dörflová, manželka Olga Feinermannová, rozená Völklová, sestra jménem všech příbuzných.

8572 Auerbach i. d. Opf., Bognerstraße 14

NAŠI ZESNULÍ

HORNÍ SLAVKOV

889 Kretsch Eduard, majitel uzenářství, dne 22. února 1966 v Mnichově, 67 let.

890 Eckl Alfred, mistr truhlář (Unterer Graben), dne 4. května 1966 ve Frankfurtu nad Mohanem, 67 let.

891 Janker Adolf, penzista, dne 21. května 1966 ve Vídni, 75 let.

892 Fischer Richard (manželka Theresie je dcerou Heinricha Reifa z Leßnitzgasse), dne 29. května 1966 v Butzbachu (Horní Hesensko), 69 let.

893 Horsinková Gertrud, rozená Kämpfová (dcera Karla Kämpfa), dne 16. června 1966 v nemocnici v Heidenheimu (Brenz), pohřbena v Ziertheimu, 36 let.

894 Völkl Rudolf, knihvazač a obchodník s papírem, dne 19. června 1966 v Auerbachu i. d. Opf., 78 let.

SCHÖNWEHR

26 Vogl Albert, dne 11. srpna 1965 v Kettenbachu u Bad Schwalbachu (Hesensko), 63 let.

Vzpomínka

Dne 19. června letošního roku se v Mnichově přihlásilo přes 400 000 sudetských Němců k právu na domov a sebeurčení. Téhož dne navždy zavřel oči věrný sudetský Němec, náš krajan Rudolf Völkl. Odešel s ním dobrý Slavkovan a hrdý Chebančan, který vždy stál na straně domova a svého lidu. Doma v Horním Slavkově jsme ho všichni znali díky jeho obchodu s papírem a psacími potřebami na náměstí. Jeho velkou zálibou byl lov – bylo to jakési dědictví po otci. Svou poctivou a přátelskou povahou byl oblíbený a vážený jak ve staré, tak v nové vlasti. I my sami chceme na něj vždy vzpomínat s úctou.

Schönwehr

Úmrtí. Po delší nemoci zemřel dne 11. srpna 1965 Albert Vogl ze Schönwehru v 63. roce života. Za velké účasti příbuzných, přátel a obyvatel Kettenbachu, kteří tím vyjádřili velkou oblibu zesnulého, byl uložen k poslednímu odpočinku. Duchovní ve svém pohřebním kázání vyzdvihl zbožný život zesnulého a zakončil slovy: otcovské srdce má po práci. Kéž mu je země jeho druhého domova lehká.