⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Železniční dělníci, většinou Italové, se opět vraceli domů. Dozorčí inženýr de Stefanis vzal svou ženu Luise, rozenou Dietl, dům č. 38, s sebou do Itálie. Prvním přednostou stanice byl, stejně jako všichni další přednostové, Čech z Plzně, který plynně mluvil německy (tento výsadu měli Češi v celých Čechách). Staniční zřízenec Hamernik, přišedší z Krušných hor, se oženil s domácí dívkou, rozenou Breitfelder (Winterleiten), a zemědělský dělník Anton Misof, kočí u Melchera (Tanl, pocházející z Nové Vsi a ženatý s domácí Resl Kempf), změnil povolání a stal se traťovým dělníkem u dráhy.
Vraždou vrchnostenského hajného Opla (dům č. 33) vyvrcholilo pytláctví. Čin zůstal nepotrestán. Hledali vraha, místo aby hledali toho, kdo se netrefil omylem. Všichni Töppeleští zůstali mlčenliví. Tiché mimosoudní vyrovnání lesníka Heinzela (Frauenhöfel) se dvěma místně známými, bezúhonnými myslivci mělo výrazný účinek. Všech dvanáct trestaných pytláků dostalo doživotní zákaz vstupu do lesa; při vysídlení jich zbývali už jen dva a dnes žije už jen jeden. Přímá cesta do Leimgruben přes Koppenberg, Huafhaonsn a Grabern jim zůstala uzavřena, do Leimgruben se mohli dostat už jen přes Trossauer Berg a obec Trossau podél silnice.
Následuje otevření druhého obchodu s potravinami v části obce „Üwarn Wassa", které založil nesmírně šikovný, tělesně postižený obchodník Markof, přišlý ze Schneidmühlu (dům č. 44), ženatý s domácí, rozenou Donnert. Na tomto obchodě zaujaly zejména krásné výklady. Prvním dodavatelem skleněných tvárnic byl Josef Heinrich (dům č. 2), asi po půl roce následovali další dva, a to Wenzel Ritter (dům č. 12) a Josef Weidl (Melcher, dům č. 1).
Franz Hanika z vesnické hospody (dům č. 40) se odstěhoval do Karlových Varů, kde byl do roku 1912 hlasatelem v kině Trautwein, a bezdětný manželský pár Franz a Theresia Bayerovi z Karlových Varů se nastěhoval jako noví hospodští. Rodina Fuchsova (dům č. 39) se odstěhovala do Donitz, dochází k založení porcelánky Korb & Malo. Otevření nové školy (dům č. 47) k zahájení školního roku 1906. Dohled nad stavbou měl zednický mistr Neuerer.
(Pokračování příště)
von amtswegen vorgeschriebene Straßenbeleuchtung. Die Ängstlichen sagten sich nicht ganz mit Unrecht, „aus einer solchen unsicheren Gegend ziehen wir wieder weg". Damit will ich die Abgänge begründen und wir sollten dies respektieren.
Die Bahnarbeiter, meistens Italiener, zogen wieder heimatwärts. Der aufsichtsführende Ingenieur de Stefanis nahm seine Frau Luise, geb. Dietl, Haus Nr. 38, mit nach Italien. Der erste Bahnvorstand war, wie alle folgenden Bahnvorstände, ein Tscheche aus Pilsen und sprach fließend deutsch (dieses Privileg hatten die Tschechen in ganz Böhmen). Stationsdiener Hamernik, vom Erzgebirge kommend, heiratete eine Einheimische, geb. Breitfelder (Winterleiten), und der landwirtschaftliche Arbeiter Anton Misof, Kutscher beim Melcher (Tanl aus Neudorf stammend und mit der Einheimischen Resl Kempf verheiratet), wechselte seinen Beruf und wurde Streckenarbeiter bei der Bahn.
Mit der Ermordung des Herrschaftshegers Opl (Haus Nr. 33) war der Höhepunkt der Wildfrevler erreicht. Die Tat blieb ungesühnt. Man suchte nach dem Mörder, statt nach dem Unglücksschützen. Alle Töppeleser blieben schweigsam. Das stille, außergerichtliche Abkommen des Heinzel Försters (Frauenhöfel) mit zwei ortsbekannten, untadeligen Weidmännern hatte einen durchschlagenden Erfolg. Alle zwölf vorbestraften Wilderer hatten lebenslängliches Waldverbot; bei der Vertreibung waren es nur noch zwei und heute lebt nur noch einer. Der direkte Weg nach Leimgruben über Koppenberg, Huafhaonsn und Grabern blieb ihnen versperrt, sie konnten Leimgruben nur noch über den Trossauer Berg und die Ortschaft Trossau längs der Straße erreichen.
Es folgt die Eröffnung eines zweiten Lebensmittelgeschäftes im Ortsteil „Üwarn Wassa" durch den äußerst tüchtigen, beinbehinderten Kaufmann Markof, aus Schneidmühl kommend (Haus Nr. 44), verheiratet mit einer Einheimischen, geb. Donnert. Auffallend an diesem Laden waren die schönen Schaufenster. Erster Glassteinlieferant war Josef Heinrich (Haus Nr. 2), nach etwa einem halben Jahr folgen zwei weitere, und zwar Wenzel Ritter (Haus Nr. 12) und Josef Weidl (Melcher, Haus Nr. 1).
Franz Hanika aus dem Dorfwirtshaus (Haus Nr. 40) übersiedelt nach Karlsbad, bis 1912 war er im Trautweinkino als Ansager tätig, und das kinderlose Ehepaar Franz und Theresia Bayer aus Karlsbad zieht als neuer Dorfwirt ein. Familie Fuchs (Haus Nr. 39) wandert nach Donitz ab, es kommt zur Gründung der Porzellanfabrik Korb & Malo. Eröffnung der neuen Schule (Haus Nr. 47) zum Schulbeginn 1906. Maurermeister Neuerer hatte die Aufsicht.
(Fortsetzung folgt)
Z mládí v Ziegelhütten (dokončení)
Napsala Anna Maria Köhler, rozená Hanl
Dokončení
Hned na začátku musím opravit údaj z první části v 109. Heimatbriefu: sedlák Geier nebydlel v hájovně, ale opodál hospodařil na vlastním statku. Hájovna bývala dříve selským stavením, které bylo odkoupeno a upraveno na byt hajného. Protože k ní patřily i hospodářské budovy, mohl si hajný dokonce držet krávy.
Jediná dcera sedláka Geiera se před první světovou válkou provdala za selského syna Eduarda Falba z Trossau. Podle domovního jména „ban Schwarzsima" pak byl syn nazýván „Schwarzsima-Watl". Z manželství vzešli dva synové, kteří se z poslední války už nevrátili, a dvě dcery, jež dnes žijí v Hesensku. Na tuto svatbu si dodnes dobře vzpomínám, protože můj otec vypálil na radostné uvítání ženichova a nevěstina páru, kteří přijeli landauerem od donawitzského kostela, několik čestných výstřelů z pistole.
Nyní bych ještě ráda vyprávěla něco ze svého dětství v Ziegelhütten. Na podzim bylo naším dětským hřištěm otevřené stodolové humno u dvora. „Parák" s velkým funěním poháněl mlátičku, jeho hluk chvílemi přehlušil křik žen pomáhajících při mlácení, když při odebírání snopů šláply na myší hnízdo s holými mláďaty. Hned se pak objevili darebáci mezi kluky, aby si s malými tvorečky provedli všelijaké lotroviny.
Aus Jugendtagen in Ziegelhütten (Fortsetzung und Schluß)
Von Anna Maria Köhler, geborene Hanl
Fortsetzung und Schluß
Gleich am Anfang muß ich zum ersten Teil im 109. HB berichtigen, daß der Bauer Geier nicht im Hegerhaus wohnte, sondern unweit davon seinen eigenen Hof bewirtschaftete. Das Hegerhaus war früher ein Bauernhaus, das aufgekauft und als Hegerwohnung hergerichtet wurde. Da auch Wirtschaftsgebäude dabei waren, konnte sich der Heger sogar Kühe halten.
Die einzige Tochter des Bauern Geier heiratete vor dem ersten Weltkrieg den Bauernsohn Eduard Falb aus Trossau. Nach dem Hausnamen „ban Schwarzsima" wurde der Sohn „Schwarzsima-Watl" genannt. Der Ehe entsprossen zwei Söhne, die aus dem letzten Krieg nicht mehr wiederkehrten, und zwei Töchter, die heute in Hessen leben. An diese Hochzeit erinnere ich mich noch gut, da mein Vater zur freudigen Begrüßung des Brautpaares, das im Landauer aus der Donawitzer Kirche kam, einige Ehrenschüsse mit der Pistole abgefeuert hat.
Nun will ich noch einiges aus meiner Kinderzeit in Ziegelhütten erzählen. Ein Tummelplatz für uns Kinder war im Herbst die offene Scheuer außerhalb des Guthofes. Der „Dampfer" trieb mit viel Gefauche die Dreschmaschine an, hin und wieder
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.