⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Železniční dělníci, většinou Italové, se opět vraceli domů. Dozorčí inženýr de Stefanis vzal svou ženu Luise, rozenou Dietl, dům č. 38, s sebou do Itálie. Prvním přednostou stanice byl, stejně jako všichni další přednostové, Čech z Plzně, který plynně mluvil německy (tento výsadu měli Češi v celých Čechách). Staniční zřízenec Hamernik, přišedší z Krušných hor, se oženil s domácí dívkou, rozenou Breitfelder (Winterleiten), a zemědělský dělník Anton Misof, kočí u Melchera (Tanl, pocházející z Nové Vsi a ženatý s domácí Resl Kempf), změnil povolání a stal se traťovým dělníkem u dráhy.

Vraždou vrchnostenského hajného Opla (dům č. 33) vyvrcholilo pytláctví. Čin zůstal nepotrestán. Hledali vraha, místo aby hledali toho, kdo se netrefil omylem. Všichni Töppeleští zůstali mlčenliví. Tiché mimosoudní vyrovnání lesníka Heinzela (Frauenhöfel) se dvěma místně známými, bezúhonnými myslivci mělo výrazný účinek. Všech dvanáct trestaných pytláků dostalo doživotní zákaz vstupu do lesa; při vysídlení jich zbývali už jen dva a dnes žije už jen jeden. Přímá cesta do Leimgruben přes Koppenberg, Huafhaonsn a Grabern jim zůstala uzavřena, do Leimgruben se mohli dostat už jen přes Trossauer Berg a obec Trossau podél silnice.

Následuje otevření druhého obchodu s potravinami v části obce „Üwarn Wassa", které založil nesmírně šikovný, tělesně postižený obchodník Markof, přišlý ze Schneidmühlu (dům č. 44), ženatý s domácí, rozenou Donnert. Na tomto obchodě zaujaly zejména krásné výklady. Prvním dodavatelem skleněných tvárnic byl Josef Heinrich (dům č. 2), asi po půl roce následovali další dva, a to Wenzel Ritter (dům č. 12) a Josef Weidl (Melcher, dům č. 1).

Franz Hanika z vesnické hospody (dům č. 40) se odstěhoval do Karlových Varů, kde byl do roku 1912 hlasatelem v kině Trautwein, a bezdětný manželský pár Franz a Theresia Bayerovi z Karlových Varů se nastěhoval jako noví hospodští. Rodina Fuchsova (dům č. 39) se odstěhovala do Donitz, dochází k založení porcelánky Korb & Malo. Otevření nové školy (dům č. 47) k zahájení školního roku 1906. Dohled nad stavbou měl zednický mistr Neuerer.

(Pokračování příště)

Z mládí v Ziegelhütten (dokončení)

Napsala Anna Maria Köhler, rozená Hanl

Dokončení

Hned na začátku musím opravit údaj z první části v 109. Heimatbriefu: sedlák Geier nebydlel v hájovně, ale opodál hospodařil na vlastním statku. Hájovna bývala dříve selským stavením, které bylo odkoupeno a upraveno na byt hajného. Protože k ní patřily i hospodářské budovy, mohl si hajný dokonce držet krávy.

Jediná dcera sedláka Geiera se před první světovou válkou provdala za selského syna Eduarda Falba z Trossau. Podle domovního jména „ban Schwarzsima" pak byl syn nazýván „Schwarzsima-Watl". Z manželství vzešli dva synové, kteří se z poslední války už nevrátili, a dvě dcery, jež dnes žijí v Hesensku. Na tuto svatbu si dodnes dobře vzpomínám, protože můj otec vypálil na radostné uvítání ženichova a nevěstina páru, kteří přijeli landauerem od donawitzského kostela, několik čestných výstřelů z pistole.

Nyní bych ještě ráda vyprávěla něco ze svého dětství v Ziegelhütten. Na podzim bylo naším dětským hřištěm otevřené stodolové humno u dvora. „Parák" s velkým funěním poháněl mlátičku, jeho hluk chvílemi přehlušil křik žen pomáhajících při mlácení, když při odebírání snopů šláply na myší hnízdo s holými mláďaty. Hned se pak objevili darebáci mezi kluky, aby si s malými tvorečky provedli všelijaké lotroviny.

věta pokračuje na dalším listu ⟶