S' Schwommasouch'n is(t) mei Freid (Houbaření je moje radost)

Loni v době houbařské sezóny na mě zavolala jedna prodavačka: „Nekoupíte si houbičky?" Já jsem ale klidně šel dál, protože jsem si houby v životě nekoupil – vždycky jsem si je sám přinesl z lesa. Už jako školák jsem chodil na houby, poslal mě tam otec. Tak se ze mě brzy stal pořádný „Schwommasoucha" (houbař) a přitom jsem dobře poznal les.

Svá oblíbená místa v domovských lesních revírech, kde jsem rád hledal houby, mám dodnes v dobré paměti. Byla to Kiefernspitze s malou a velkou Rat, u Schipplu, na Harfen, v Graimu až nahoru ke Krudumu. Ačkoli jsem znal většinu jedlých hub, hledal a bral jsem jen hřiby, kozáky a lišky. Rád jsem chodil se spolužákem ze školy, ale nikdy s víc lidmi. Kapesní nůž na řezání hub jsem u sebe nosil už jako školák.

Velmi dobře si ještě pamatuji, jak jsem při houbaření často potkával starou paní Küttnerovou. Ta mi houby vždycky vykoupila hned v lese, aby doma mohla ukázat, kolik hub nasbírala. Já jsem pak našel houbiček ještě dost, takže jsem kromě peněz přinesl domů i houby. Jinak jsme se ostatním houbařům obvykle vyhýbali. Jen když jsme potkali starého Heinze Flickschneidera (přezdívaného Bauchwäihschneider), zůstávali jsme v jeho blízkosti a tak dlouho ho škádlili posměšnou přezdívkou „mei Bauch", až z revíru zmizel.

Houbaření bylo pro mě a pro mnoho dalších sportem, nebo – jak se dnes říká – koníčkem. Část své dovolené jsem si proto vždy vyhradil na houbaření, které bylo zároveň odpočinkem a zotavením na čerstvém vzduchu. I zde v nové domovině je pro mě v létě houbaření potěšením. Každý rok si na zimu přinesu houby z lesa, pokud nějaké jsou. „Vždyť je krásné mít v zimě houby doma, uvaří se z nich polévka nebo houbová omáčka."

SCHWÄMMEZEIT (Čas hub)

Brzy zas přijde ta doba, kdy na houby se chodívá. Tak se toulá les i luka, je to příjemné a milé.

Staré rčení každý zná: kdo chce houby nahromadit, musí lhát, až jazyk hoří, pak jich najde také mnoho.

Já jsem se však ve svém životě tímhle rčením nikdy neřídil. Hodně hub se najde jenom tehdy, když jich opravdu je hodně.

Za sucha se vrátí naprázdno domů i ten, kdo lže nejvíc. Teplo a vlhko houby vykouzlí, lhaní ale ne.

Schloßbauer

věta pokračuje na dalším listu ⟶