Když jsem chodil do školy v Horním Slavkově (Schlaggenwald)
Od Adama Kastla, Klášterec — Feldafing
Je tomu už skoro 70 let, co jsem sedával ve školních lavicích v Horním Slavkově. Narodil jsem se sice v Klášterci, ale moji rodiče pocházeli z Horního Slavkova a i později, když se usadili v Klášterci, zůstávali se starým horním městem spjati. Protože tehdy v Klášterci ještě nebyla měšťanská škola, obrátili se můj strýc a teta Haschková z Horního Slavkova na mého otce, aby mě přece jen poslal do hornoslavkovské měšťanské školy. Rodiče souhlasili, a tak jsem se roku 1894 dostal do Horního Slavkova.
Staré horní město jsem už trochu znal, protože jsme se vždy, když můj otec konal u pěšího pluku 73 svou zbrojní cvičení jako desátník, zdržovali v Horním Slavkově u babičky Reifové na Horní ulici (dům č. 422). Domu se říkalo „u Rathäuserů", protože dědeček Reif, než koupil dům na Horní ulici, provozoval hostinec s řeznictvím na radnici. Pro nás děti to bylo vždycky zážitkem, když nám babička za soumraku vyprávěla nejrůznější hornoslavkovské pověsti — o Hadím ženském a Krudumzemperovi, o Šibeničním vrchu, o havířích a trpaslících a o mnohém jiném. Sedávali jsme a poslouchali, aby nám nic neuniklo.
Takže jsem už o Horním Slavkově leccos věděl, když jsem roku 1894 přišel k tetě Haschkové, které patřil Pluhův dům pod obchodem Keylwertovým. Byl to úzký, dvoupatrový dům s klenutou vraty a kamenným ostěním se zdobením. Vzadu na dlážděném dvoře protékal strouhou Lesnický potok, který pak podzemně pokračoval pod hostincem u Kassecků až k Janskému mostu, kde se jeho voda vlévala do Povodňového potoka. Dům mé tety měl dva hluboké sklepy s pramenem. Schody tam byly stále vlhké a ve druhém sklepě sedávala ropucha, která na mě pokaždé vytřeštila oči, když jsem měl tetě donést ze sklepa brambory nebo něco jiného. Nahoru jsem proto vždycky doběhl rychleji než dolů, protože v obou těch sklepech se dalo pořádně naučit strachu.
Co se týče mé školní docházky v Horním Slavkově, vzpomínám dodnes s vděčností na tehdejší učitele, kterým velmi záleželo na předávání vědomostí žákům i na jejich výchově — jako byl dobrý ředitel Kraus, pak odborný učitel Hahn (který se později rovněž stal ředitelem) a všichni ostatní učitelé. Hornoslavkovská měšťanská škola měla i široko daleko dobrou pověst. Učitel Hahn byl ve vyučování přímo génius. Se svou přátelskou tváří nám klukům dokázal skvěle přiblížit říši zvířat i rostlin. Jen jeden učitel na mě byl bez jakéhokoli důvodu nevrlý; říkal mi pořád „Matsch". Jeho jméno zde raději zdvořile zamlčím.
Als ich in Schlaggenwald zur Schule ging
Von Adam Kastl, Klösterle — Feldafing
Das ist freilich schon fast 70 Jahre her, als ich in Schlaggenwald die Schulbank drückte. Ich wurde zwar in Klösterle geboren, aber meine Eltern stammten von Schlaggenwald und blieben auch später, als sie in Klösterle ansässig wurden, mit der alten Bergstadt verbunden. Da es damals in Klösterle noch keine Bürgerschule gab, traten mein Onkel und meine Tante Haschke in Schlaggenwald an meinen Vater heran, mich doch in die Schlaggenwalder Bürgerschule zu schicken. Meine Eltern sagten zu und so kam ich 1894 nach Schlaggenwald.
Etwas bekannt war mir die alte Bergstadt schon, da wir uns immer, wenn mein Vater beim Infanterie-Regiment 73 seine Waffenübung als Korporal ableistete, in Schlaggenwald bei der Reif-Großmutter auf der Oberen Gasse (Haus Nr. 422) aufhielten. Der Hausname war „da Rathäuser", weil Großvater Reif, bevor er das Haus auf der Oberen Gasse kaufte, im Rathaus die Gastwirtschaft mit Fleischerei betrieb. Für uns Kinder war es immer ein Erlebnis, wenn die Großmutter während der Dämmerstunde allerhand Schlaggenwalder Geschichten erzählte, so vom Hadweibl und dem Krudumzemperer, vom Galgenberg, den Bergleuten und den Zwergen und anderes mehr. Wir saßen da und horchten, damit uns ja nichts entging.
So wußte ich also schon etwas über Schlaggenwald, als ich 1894 zu meiner Tante Haschke kam, der das Pflughaus unter dem Kaufladen Keylwert gehörte. Es war ein schmales, zweistöckiges Haus, dessen Haustor gewölbt war und eine steinere Einfassung mit Verzierungen aufwies. Hinten im gepflasterten Hof floß in einem Graben der Leßnitzbach vorbei, der seinen Lauf unter dem Kassecker-Gasthaus bis zur Johannesbrücke unterirdisch fortsetzte, wo sich sein Wasser in den Flutbach ergoß. Das Haus meiner Tante hatte zwei tiefe Keller mit einer Quelle. Die Stufen waren immer feucht und in dem zweiten Keller hockte eine Kröte, die mich jedesmal anglotzte, wenn ich meiner Tante Kartoffel oder sonst etwas aus dem Keller holen mußte. Ich war daher stets schneller oben als unten, denn in diesen beiden Kellern konnte man das Gruseln lernen.
Was nun meinen Schlaggenwalder Schulbesuch betrifft, so denke ich heute noch mit Dankbarkeit an die damaligen Lehrer zurück, die sich die Wissensvermittlung an die Schüler und die Erziehung derselben sehr angelegen sein ließen, wie der gute Direktor Kraus, dann der Fachlehrer Hahn (der später ebenfalls Direktor wurde) und alle die anderen Lehrkräfte. Die Schlaggenwalder Bürgerschule genoß auch weithin einen guten Ruf. Lehrer Hahn war im Unterrichten ein Genie.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.