Když jsem chodil do školy v Horním Slavkově (Schlaggenwald)

Od Adama Kastla, Klášterec — Feldafing

Je tomu už skoro 70 let, co jsem sedával ve školních lavicích v Horním Slavkově. Narodil jsem se sice v Klášterci, ale moji rodiče pocházeli z Horního Slavkova a i později, když se usadili v Klášterci, zůstávali se starým horním městem spjati. Protože tehdy v Klášterci ještě nebyla měšťanská škola, obrátili se můj strýc a teta Haschková z Horního Slavkova na mého otce, aby mě přece jen poslal do hornoslavkovské měšťanské školy. Rodiče souhlasili, a tak jsem se roku 1894 dostal do Horního Slavkova.

Staré horní město jsem už trochu znal, protože jsme se vždy, když můj otec konal u pěšího pluku 73 svou zbrojní cvičení jako desátník, zdržovali v Horním Slavkově u babičky Reifové na Horní ulici (dům č. 422). Domu se říkalo „u Rathäuserů", protože dědeček Reif, než koupil dům na Horní ulici, provozoval hostinec s řeznictvím na radnici. Pro nás děti to bylo vždycky zážitkem, když nám babička za soumraku vyprávěla nejrůznější hornoslavkovské pověsti — o Hadím ženském a Krudumzemperovi, o Šibeničním vrchu, o havířích a trpaslících a o mnohém jiném. Sedávali jsme a poslouchali, aby nám nic neuniklo.

Takže jsem už o Horním Slavkově leccos věděl, když jsem roku 1894 přišel k tetě Haschkové, které patřil Pluhův dům pod obchodem Keylwertovým. Byl to úzký, dvoupatrový dům s klenutou vraty a kamenným ostěním se zdobením. Vzadu na dlážděném dvoře protékal strouhou Lesnický potok, který pak podzemně pokračoval pod hostincem u Kassecků až k Janskému mostu, kde se jeho voda vlévala do Povodňového potoka. Dům mé tety měl dva hluboké sklepy s pramenem. Schody tam byly stále vlhké a ve druhém sklepě sedávala ropucha, která na mě pokaždé vytřeštila oči, když jsem měl tetě donést ze sklepa brambory nebo něco jiného. Nahoru jsem proto vždycky doběhl rychleji než dolů, protože v obou těch sklepech se dalo pořádně naučit strachu.

Co se týče mé školní docházky v Horním Slavkově, vzpomínám dodnes s vděčností na tehdejší učitele, kterým velmi záleželo na předávání vědomostí žákům i na jejich výchově — jako byl dobrý ředitel Kraus, pak odborný učitel Hahn (který se později rovněž stal ředitelem) a všichni ostatní učitelé. Hornoslavkovská měšťanská škola měla i široko daleko dobrou pověst. Učitel Hahn byl ve vyučování přímo génius. Se svou přátelskou tváří nám klukům dokázal skvěle přiblížit říši zvířat i rostlin. Jen jeden učitel na mě byl bez jakéhokoli důvodu nevrlý; říkal mi pořád „Matsch". Jeho jméno zde raději zdvořile zamlčím.