„Co se to tu děje? Kdo vniká do našeho domu?" zvolal Clemens překvapeně. Vtom vystoupila do světla klenuté brány krásná dívka, asi sedmnáctiletá, a s pozdravem šla vstříc Clemensovi a Margaretě.

„Já jsem Ursula!" zvolala zřetelně, „a právě jsem přijela s touto hromadou knih z Chebu." Chtěla vysvětlit, jak to bylo s tím cizím mužem. Ale nedostala se k tomu. Margarete ji k sobě přivinula a přivítala ji. Clemens tam stál překvapen a nepouštěl její ruku. „Dítě, jak jsi vyrostla!" dokázal jen říct. A jeho oči na ni hleděly s potěšením.

Co se pak ještě odehrálo, proběhlo rychle. Cizí muž se představil jako vyslanec pohořelců ze Schlüsselfeldu, který jejich jménem prosil o dar na obnovu města. Ursula ho chtěla pohnout k tomu, aby jí pomohl přesunout hromadu knih na místo, kde se jí zdálo výhodnější stát. Když to odmítl, ukázala mu bránu; právě tehdy se objevili Clemens a Margarete. Clemens přesto prosebníkovi dal dar, a to tak štědrý, že si žebrák dovolil poprosit ještě i o almužnu pro sebe, protože prý z toho přídavku musí žít. Ursula sice nechápala, jak lze s dotěrným člověkem zacházet tak dobře, ale Margarete ji odvedla dovnitř domu, takže její napomenutí žebrákovi, aby byl příště pilnější, už nikdo neslyšel.

Clemens si ještě prohlédl hromadu knih. Stálo na ní, že pocházejí od Bürgera a Mühlmarkarta z Chebu, který byl už dávno na svobodě a mohl znovu tisknout, od té doby, co na sebe Stephani vzal vinu za tu báseň. Tak poznal, že jde o Žalmy Jobsta Branda. Přátelsky přejel rukou po vítané zásilce a s rozzářeným zrakem šel za ženami do domu.

Zachovat dědictví domova, zbystřit pohled na východ, informovat o dění v domově a o všech politických, kulturních a společenských otázkách je úkolem největšího vyhnaneckého listu v jihoněmeckém prostoru

VOLKSBOTE

Týdeník za svobodu a právo v nerozdělené Evropě

Mnichov 23, Beichstraße 1

Měsíční předplatné včetně poštovného 1,70 DM

Vyžádejte si bezplatná ukázková čísla!