Od Hub sestoupili ke starému trhu a k farnímu kostelu. Vyvěšený slaměný věchet se vznášel nad boudami a stánky, v nichž nabízeli své zboží pekaři a perníkáři, cínaři a nožíři, krejčí a ševci, puškaři a jehláři, hrnčíři a soustružníci, vinaři a dokonce i lékárník. Jen Clemens neměl na trhu svůj stánek. Protože v Horním Slavkově neměl žádného konkurenta, mohl si dovolit nutit své zákazníky, aby za knihami přišli k němu domů. Na trhu bylo zastoupeno i mnoho cizokrajného, italského a nizozemského zboží a nescházelo mu obdivovatelů ani kupců. Rozčilený hluk, smlouvání, hádky a křik obestíraly stánky a pulty. U vchodu ke kostelní bráně, kde jinak stávali odsouzení u pranýře, se právě stavěla tančírenská klec, kterou si Margarete s Clemensem ještě pamatovali z poslední fašanky – musela v ní totiž po trestu stát Portnerová kvůli svému nemravnému tanci, za což se jí vysmáli všichni účastníci fašanku. Co ale znamenala ta bláznivá boudička dnes na veřejném trhu? Windweber, radní a horní přísežný, který právě přicházel a přátelsky pozdravil, jim mohl podat vysvětlení.

Ukázalo se, že Portnerová prý pokračovala ve svém nemravném chování i po fašanku a nyní se dokonce dopustila cizoložství. Co bylo o fašanku žertem trestáno na tanečním parketu, mělo být nyní vážně a veřejně pokračováno. Čtyři týdny měla být nevěrná ženská veřejně vystavována na trzích a v neděli. Na výstrahu všem.

Clemens a Margarete poděkovali a rychle se vzdálili. Úzká ulička je zavedla dolů k novému trhu, jehož nové, levné domy stály v hlasitém kontrastu k povětřím ošlehaným a většinou dřevěným domům, které na starém trhu obklopovaly farní kostel jako svědkové překonaných chudších časů. Mezi svahem a potokem soupeřil jeden dům s druhým ve své světle omítnuté, jednopatrové čistotě, ve strmosti své nové, šindelem kryté střechy, v kráse svého štítu nebo v ušlechtilosti svého zdobeného vstupního portálu se sedacími konzolami, obloukovou římsou, hlavami zdobenými kruhovými výplněmi a vévodící erbovní deskou. Pod mohutnou vodní nádrží, hned vedle Nidermannova domu, stál před bránou nákladní vůz, za níž se nacházel Stephaniho knihkupectví. Když už byli docela blízko, vozka se právě dal do pohybu a odjel.

Z průjezdu se ozval mladý, silný dívčí hlas; Clemens a Margarete zrychlili krok. Nedovedli si vysvětlit, komu by ten hlas mohl patřit. Ráno přece odcházeli z prázdného domu. V klenuté bráně jim zastoupil cestu muž, který se před příchozími zarazil a hluboce se uklonil, když poznal, že má patrně co do činění s obyvateli domu.

věta pokračuje na dalším listu ⟶