„Co se to tu děje? Kdo vniká do našeho domu?" zvolal Clemens překvapeně. Vtom vystoupila do světla klenuté brány krásná dívka, asi sedmnáctiletá, a s pozdravem šla vstříc Clemensovi a Margaretě.
„Já jsem Ursula!" zvolala zřetelně, „a právě jsem přijela s touto hromadou knih z Chebu." Chtěla vysvětlit, jak to bylo s tím cizím mužem. Ale nedostala se k tomu. Margarete ji k sobě přivinula a přivítala ji. Clemens tam stál překvapen a nepouštěl její ruku. „Dítě, jak jsi vyrostla!" dokázal jen říct. A jeho oči na ni hleděly s potěšením.
Co se pak ještě odehrálo, proběhlo rychle. Cizí muž se představil jako vyslanec pohořelců ze Schlüsselfeldu, který jejich jménem prosil o dar na obnovu města. Ursula ho chtěla pohnout k tomu, aby jí pomohl přesunout hromadu knih na místo, kde se jí zdálo výhodnější stát. Když to odmítl, ukázala mu bránu; právě tehdy se objevili Clemens a Margarete. Clemens přesto prosebníkovi dal dar, a to tak štědrý, že si žebrák dovolil poprosit ještě i o almužnu pro sebe, protože prý z toho přídavku musí žít. Ursula sice nechápala, jak lze s dotěrným člověkem zacházet tak dobře, ale Margarete ji odvedla dovnitř domu, takže její napomenutí žebrákovi, aby byl příště pilnější, už nikdo neslyšel.
Clemens si ještě prohlédl hromadu knih. Stálo na ní, že pocházejí od Bürgera a Mühlmarkarta z Chebu, který byl už dávno na svobodě a mohl znovu tisknout, od té doby, co na sebe Stephani vzal vinu za tu báseň. Tak poznal, že jde o Žalmy Jobsta Branda. Přátelsky přejel rukou po vítané zásilce a s rozzářeným zrakem šel za ženami do domu.
Zachovat dědictví domova, zbystřit pohled na východ, informovat o dění v domově a o všech politických, kulturních a společenských otázkách je úkolem největšího vyhnaneckého listu v jihoněmeckém prostoru
VOLKSBOTE
Týdeník za svobodu a právo v nerozdělené Evropě
Mnichov 23, Beichstraße 1
Měsíční předplatné včetně poštovného 1,70 DM
Vyžádejte si bezplatná ukázková čísla!
Haus verlassen. Im Torbogen trat ihnen ein Mann in den Weg, der vor den Ankömmlingen zurückschreckte und eine tiefe Verbeugung machte, als er erkannte, daß er es offenbar mit den Hausbewohnern zu tun habe.
„Was geht hier vor? Wer dringt in unser Haus ein?" rief Clemens überrascht. Da trat ein schönes, etwa 17jähriges Mädchen in das Licht des Torbogens und kam grüßend Clemens und Margarete entgegen.
„Ich bin Ursula!" rief sie vernehmlich aus, „und eben mit diesem Bücherstapel aus Eger gekommen." Sie wollte erklären, was es mit dem fremden Manne für Bewandtnis habe. Doch sie kam nicht dazu. Margarete zog sie an sich und hieß sie willkommen. Clemens stand überrascht da und gab ihre Hand nicht frei. „Kind, wie bist du groß geworden!" konnte er nur sagen. Und seine Augen betrachteten sie mit Wohlgefallen.
Was sich dann noch tat, ging schnell vorüber. Der fremde Mann wies sich als der Abgesandte der Abbrändler von Schlüsselfeld aus, der in ihrem Namen um eine Gabe zum Wiederaufbau der Stadt bat. Ursula hatte ihn dazu bewegen wollen, ihr zu helfen, den Bücherstapel an einen Ort zu rücken, an dem er ihr günstiger zu stehen schien. Als er das ablehnte, wies sie ihm das Tor; da erschienen gerade Clemens und Margarete. Clemens gab dem Bittsteller trotzdem eine Gabe, die so reich ausfiel, daß es der Bettler wagte, nun auch noch um ein Almosen für sich zu bitten, da er von dem Zusätzlichen leben müsse. Ursula wollte es zwar nicht verstehen, wie man einen zudringlichen Menschen so gut behandeln könne, doch wurde sie von Margarete mit ins Haus gezogen, so daß ihre Mahnung an den Bettler, nächstens fleißiger zu sein, schon nicht mehr verstanden wurde.
Clemens besah sich noch den Bücherstapel. Von Bürger und Mühlmarkart, der längst frei war und noch einmal drucken konnte, seit Stephani die Schuld an dem Gedicht auf sich genommen, aus Eger, stand darauf. Da wußte er, daß es die Psalmen Jobst Brands seien. Er strich mit der Hand freundlich über die willkommene Sendung und ging frohen Auges den Frauen nach ins Haus.
Das Erbe der Heimat zu erhalten, den Blick nach dem Osten zu schärfen, über die Vorgänge in der Heimat zu berichten und über alle politischen, kulturellen und sozialen Fragen zu informieren ist Aufgabe der größten Vertriebenen-Zeitung des süddeutschen Raumes
VOLKSBOTE
Wochenzeitung für Freiheit und Recht im ungeteilten Europa
München 23, Beichstraße 1
Monatsbezugspreis einschließlich Postzustellgebühr DM 1,70
Verlangen Sie kostenlose Probenummern!
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.