Vánoční husa

Když jsem v posledním čísle HB viděla obrázek chlapecké školy, vzpomněla jsem si na tuhle historku, kterou nám o Vánocích vyprávěla maminka:

V této chlapecké škole — říkalo se jí „Boumschool" — kdysi bydlel školník, který měl spoustu dětí. Když se první svátek vánoční přinesla z trouby na stůl do hněda upečená husa, vstal otec, aby ji „taloval" — tedy krájel a rozděloval. Tuhle úlohu dělitele masa tehdy zastával výhradně otec jako hlava rodiny.

Děti stály kolem stolu plné napětí a „glustrich" (s vodou v ústech), každé v naději, že dostane pěkně velký kus. Otec držel horkou husu a nejdřív ji rozřízl v půli. Pak odřízl první „křidélko". Tu to nejmenší nevydrželo a zvolalo: „Táto, já chci taky křidélko!" A tím byl klid mezi školníkovými dětmi ten tam: „Já chci taky křidélko!" spustilo další. Ostatní dvě zařvaly společně: „Tak to chceme taky křidélko!" Otec vyrazil jedno „haßteixl" (zaklení) a hodil husu zpátky do horkého tuku. Matka spustila: „Tak buďte už konečně zticha, jak má vás táta obsloužit, když každej řve, spratci jedni!"

Otec se tedy znovu pustil do dělení. Zvedl z pánve křidélko a hned se ozvalo pět dětských hlasů: „Táto, mně to křidélko," „Ne, táto, mně dej to křidélko," a jeden blonďáček ho dokonce tahal za rukáv kabátu. Každý teď nastavoval talíř. Nejmenší řvalo jako na jatkách.

Co má tedy dělat otec, když pět dětí chce husí křidélko, a na ptáku jsou kromě „husích stehen" jenom dvě? Rozzuřený školník se dostal do takové „raasch" (zuřivosti), že mrštil husou do jizby a zakřičel: „Tady máte svoje křidélko!"

Anna Neidhart, Auerbach/Opf.

Egerlandské saně

s ohnutými sanicemi, popruhem a dobře okovanými plazy, dodám za 21,— až 23,— DM v nejlepší kvalitě a provedení.

Váš krajan

Karl MÖRTL, 8399 Karpfham-Ort über Pocking (Dolní Bavorsko) (dříve Dotterwies)