Domov s novou tváří
Malá úvaha k 17. výročí vyhnání
Mnohým z nás, kdo jsme v letech 1945/46 s krvácejícím srdcem a v naprostém zoufalství museli opustit domov, se jeho neměnný obraz vryl do paměti. Po 17 letech už ale zdaleka neodpovídá skutečnosti. Sice stále stojí tytéž hory a vody tečou stejným směrem, ale to, co kdysi vytvořila lidská ruka, změnilo svou tvář.
Karlovarský kraj sice neprošel tak výraznou proměnou jako jiné oblasti, které byly v mnoha ohledech zasaženy mnohem víc, přesto se i tady během půl generace leccos změnilo. Nejvíce jsou změny patrné na okrajích tohoto kraje. Tam, kde kdysi kvetla pole a milá poutníkovo srdce hřály přívětivé vesnice, dnes leží vojenské výcvikové prostory (Doupov, Císařský les). Jinde zase musely celé obce ustoupit těžbě uhlí a rudy (Nová Sedlo, Haberspirk). V dalších krajích si zase noví páni myslí, že vylidněný kraj mohou zúročit stavbou rybníků, nebo dokonce přehrad (Glassnitz u Chebu). Jižně od Karlových Varů, kde dopravní spojení není nejvýhodnější, země zpustošeně zplaňuje. Tam, odkud lázeňské město kdysi bralo velkou část svých kvalitních brambor (Trossau, Leimgruben), domy chátrají, z polí se staly pastviny a tento úpadek se ještě vydává za pokrok. Vydrancování půdy snížilo její výnos, předepsané výrobní normy se nikdy nepodařilo splnit a všude nově zakládaná jednotná zemědělská družstva všech stupňů (tam se jim říká JZD) jsou většinou jen vynucené náhradní řešení, aby země už dál nechátrala. Chvályhodnou výjimkou jsou přitom JZD v Lichtenstadtu a Donawitzu. To, že lišky se staly pohromou a divoká prasata (tam, kde dřív žádná nebyla) se objevují ve velkých tlupách, snad nejlépe vystihuje proměnu a stav naší domoviny po roce 1945.
Veškeré snahy Čechů biologicky získat zemi pro sebe prostřednictvím rozsáhle pojatých osidlovacích akcí přinesly jen poloviční úspěch. Všechny ty četné, většinou nedobrovolné vlny nových osadníků, které se rozlily po celém Sudetenlandu (dnes se mu říká už jen Pohraniční území), většinou ztroskotaly. V našem užším domově se významnější osídlení podařilo jen tam, kde byly nabídnuty zvlášť výhodné podmínky (např. dům za Kč 5000, dobré vlakové spojení atd.) nebo zvlášť lákavé sliby těm, kdo se nechali nalákat – většinou důchodcům, jak tomu bylo v případě Töppeles a Engelhausu.
Heimat mit neuem Gesicht
Heimat mit neuem Gesicht
Eine kleine Betrachtung zur 17. Wiederkehr der Vertreibung
Bei vielen von uns, die 1945/46 blutenden Herzens und voller Verzweiflung die Heimat verlassen mußten, hat sich ihr unverändertes Bild in die Erinnerung eingegraben. Nach 17 Jahren entspricht es aber bei weitem nicht mehr der Wirklichkeit. Zwar stehen noch dieselben Berge und die Wasser nehmen den gleichen Lauf, doch das einst von Menschenhand Geschaffene hat sein Gesicht gewandelt.
Nun hat gerade die Karlsbader Landschaft nicht jene Veränderung erfahren, wie sie andere Gebiete auf vielen Sektoren unterworfen waren, doch hat sich auch hier im Laufe einer halben Generation manches gewandelt. Gerade an den Randgebieten dieser Landschaft sind die Veränderungen am meisten festzustellen. Wo einst blühende Fluren und freundliche Dörfer dem Wanderer das Herz erfreuten, liegen heute Truppenübungsplätze (Duppau, Kaiserwald). Anderswo mußten wiederum ganze Orte dem Kohlen- und Erzbergbau weichen (Neusattl, Haberspirk). In weiteren Gegenden wiederum meinen die neuen Herren den entvölkerten Landstrich durch Anlagen von Teichen oder gar Talsperren für sich nutzbar machen zu können (Glassnitz bei Eger). Südlich von Karlsbad, wo die Verkehrslage nicht die günstigste ist, versteppt das Land. Woher die Kurstadt einst einen Großteil ihrer Qualitätskartoffeln bezog (Trossau, Leimgruben), verfallen die Häuser, aus Äckern wurden Weiden und man preist diesen Niedergang noch als Fortschritt an. Der Raubbau am Boden verminderte seinen Ertrag, die vorgeschriebenen Produktionsnormen konnten nie erreicht werden und die allerorts neu gegründeten Landwirtschaftlichen Produktions-Genossenschaften aller Grade (drüben JZD genannt) sind meist nur eine erzwungene Ersatzlösung, um das Land nicht noch mehr verwahrlosen zu lassen. Die JZD von Lichtenstadt und Donawitz sind dabei rühmenswerte Ausnahmen. Daß die Füchse zu einer Landplage wurden und Wildschweine (wo bisher keine lebten) in großen Herden auftreten, kennzeichnet vielleicht am besten den Wandel und Zustand unserer Heimat nach 1945.
Alle Anstrengungen der Tschechen, in großangelegten Besiedlungsaktionen das Land biologisch für sich zu gewinnen, zeigten nur halbe Erfolge. All die vielen, meist unfreiwilligen Neusiedlerwellen, die sich über das gesamte Sudetenland (heute nur noch Pohranicni uzemi = Grenzgebiet genannt) ergossen, sind meist gescheitert. In unserer engeren Heimat gelang nennenswerte Besiedlung nur dort, wo besonders günstige Bedingungen (z. B. ein Haus für Kc 5000, günstige Bahnverbindung usw.) oder besonders verlockende Versprechungen den Geköderten, meist Rentnern, gemacht wurden, wie es bei Töppeles und Engelhaus der Fall ist.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.