⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Julius Neuerer byl zase vyučeným kuchařem. Po svém učení ve Vídni nastoupil dlouho před první světovou válkou jako kuchař do služeb Evropské společnosti jídelních vozů (Europa-Speisewagen-AG). Z této činnosti uměl u štamgastovského stolu vyprávět mnoho zajímavých příhod. Byl, stejně jako Anton Janker, účastníkem první světové války a začátkem dvacátých let převzal hospodářství svého padlého bratra Wenzela Neuerera. Juß byl velkým obdivovatelem vídeňské šrammelmusiky a jako neúnavný zpěvák starých vídeňských grinzingských a praterských písní byl v dobrých i zlých časech u štamgastovského stolu velmi oblíbený. Jeho žena Berta zemřela roku 1945. Toto manželství zůstalo bezdětné. Z jeho mnoha sourozenců podle mých informací žije už jen paní Anna Holzinger, vdova po řediteli měšťanské školy, bytem v Lauingenu (Donau), a Franz Neuerer, lépe známý pod svou přezdívkou „doktor" Neuerer, bytem ve Wolferstadtu 49, přes Donauwörth. Oba jsou stálými odběrateli našeho Heimatbriefu a oběma patří naše nejupřímnější soustrast. Oba zesnulí krajané byli praví Chebané, ať odpočívají v pokoji.

Dodatečná objednávka pokračování Heimatbriefu od roku 1961 od mého bratrance Franze Brauna z Trossau mě nemohla překvapit. Kdo ze starší generace nezná trossauskou babičku Aloisii Tächlovou, ovdovělou Lugertovou, rozenou Fritschovou (narozena 12. 5. 1847, zemřela 6. 9. 1940 v Trossau)? Až téměř do své smrti chodívala skoro každou neděli, sama i za bouře a sněžení, s plným košem na zádech vesele pěšky do kostela v Horním Slavkově. V Töppelesu se její děti a vnoučata jmenovaly Lugert, Braun, Fuchs, Janker a Schuster; ve Gfell to byli Tächl, Frisch, Schöberl, Klement, Fritsch a Jessel. Když se tato vzácně dobrá žena objevila, všude vládla radost a sluníčko. Vybalovala dárek ze svého koše a jiné dárky si zase do koše nabalovala. Ve stejných stopách kráčel v letech 1946 až 1959 vnuk této ženy, náš nový odběratel Heimatbriefu Franz Braun, nejstarší z deseti sourozenců rodiny Braunových z Trossau. Nuže, můj milý Franzi, dovolí-li Ti to zdraví – a to je ostatně v rukou Božích – pak budeš i na příštím setkání v Auerbachu/Opf. mezi námi. Všichni Tě budou poslouchat s myší tichostí, až budeš jako starý poutník Slavkovským lesem (Kaiserwald) vyprávět o úpadku našich vesnic. Nebude potlesk, ale všichni Ti za Tvé vyprávění vděčně stisknou ruku.

Příliv dotazníků se poněkud zlepšil. I ta nejstarší generace by měla uvádět rok narození a úmrtí svých rodičů. Pozdější generace se pak lépe zorientují. Můj test se vyplatil, nebyl jsem zklamán. Na tomto místě patří i našemu vydavateli, kamarádu Marterovi, upřímný dík jménem všech Töppelesanů za jeho mnohostrannou zpravodajskou činnost. Číselnou hranici našich töppeleských domácností a odběratelů Heimatbriefu dobře znám, ale ta ještě není dosažena. Trend bude stoupat i v příštích měsících. U letošních dárků pod stromeček by u některých neměly chybět gramofonové desky s vánočními písněmi naší krajanky paní Herminy Buchnerové. Chybět by neměly ani dobré knihy z nabídky našeho vydavatele. V příštím čísle Heimatbriefu napíšu něco o pamětní knize obce Töppeles. A nyní přeji všem čtenářům Heimatbriefu požehnané, radostné Vánoce a zdravý, šťastný nový rok!

Váš kronikář

věta pokračuje na dalším listu ⟶