⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Julius Neuerer byl zase vyučeným kuchařem. Po svém učení ve Vídni nastoupil dlouho před první světovou válkou jako kuchař do služeb Evropské společnosti jídelních vozů (Europa-Speisewagen-AG). Z této činnosti uměl u štamgastovského stolu vyprávět mnoho zajímavých příhod. Byl, stejně jako Anton Janker, účastníkem první světové války a začátkem dvacátých let převzal hospodářství svého padlého bratra Wenzela Neuerera. Juß byl velkým obdivovatelem vídeňské šrammelmusiky a jako neúnavný zpěvák starých vídeňských grinzingských a praterských písní byl v dobrých i zlých časech u štamgastovského stolu velmi oblíbený. Jeho žena Berta zemřela roku 1945. Toto manželství zůstalo bezdětné. Z jeho mnoha sourozenců podle mých informací žije už jen paní Anna Holzinger, vdova po řediteli měšťanské školy, bytem v Lauingenu (Donau), a Franz Neuerer, lépe známý pod svou přezdívkou „doktor" Neuerer, bytem ve Wolferstadtu 49, přes Donauwörth. Oba jsou stálými odběrateli našeho Heimatbriefu a oběma patří naše nejupřímnější soustrast. Oba zesnulí krajané byli praví Chebané, ať odpočívají v pokoji.
Dodatečná objednávka pokračování Heimatbriefu od roku 1961 od mého bratrance Franze Brauna z Trossau mě nemohla překvapit. Kdo ze starší generace nezná trossauskou babičku Aloisii Tächlovou, ovdovělou Lugertovou, rozenou Fritschovou (narozena 12. 5. 1847, zemřela 6. 9. 1940 v Trossau)? Až téměř do své smrti chodívala skoro každou neděli, sama i za bouře a sněžení, s plným košem na zádech vesele pěšky do kostela v Horním Slavkově. V Töppelesu se její děti a vnoučata jmenovaly Lugert, Braun, Fuchs, Janker a Schuster; ve Gfell to byli Tächl, Frisch, Schöberl, Klement, Fritsch a Jessel. Když se tato vzácně dobrá žena objevila, všude vládla radost a sluníčko. Vybalovala dárek ze svého koše a jiné dárky si zase do koše nabalovala. Ve stejných stopách kráčel v letech 1946 až 1959 vnuk této ženy, náš nový odběratel Heimatbriefu Franz Braun, nejstarší z deseti sourozenců rodiny Braunových z Trossau. Nuže, můj milý Franzi, dovolí-li Ti to zdraví – a to je ostatně v rukou Božích – pak budeš i na příštím setkání v Auerbachu/Opf. mezi námi. Všichni Tě budou poslouchat s myší tichostí, až budeš jako starý poutník Slavkovským lesem (Kaiserwald) vyprávět o úpadku našich vesnic. Nebude potlesk, ale všichni Ti za Tvé vyprávění vděčně stisknou ruku.
Příliv dotazníků se poněkud zlepšil. I ta nejstarší generace by měla uvádět rok narození a úmrtí svých rodičů. Pozdější generace se pak lépe zorientují. Můj test se vyplatil, nebyl jsem zklamán. Na tomto místě patří i našemu vydavateli, kamarádu Marterovi, upřímný dík jménem všech Töppelesanů za jeho mnohostrannou zpravodajskou činnost. Číselnou hranici našich töppeleských domácností a odběratelů Heimatbriefu dobře znám, ale ta ještě není dosažena. Trend bude stoupat i v příštích měsících. U letošních dárků pod stromeček by u některých neměly chybět gramofonové desky s vánočními písněmi naší krajanky paní Herminy Buchnerové. Chybět by neměly ani dobré knihy z nabídky našeho vydavatele. V příštím čísle Heimatbriefu napíšu něco o pamětní knize obce Töppeles. A nyní přeji všem čtenářům Heimatbriefu požehnané, radostné Vánoce a zdravý, šťastný nový rok!
Váš kronikář
lungen habe ich in mehreren HB-Fortsetzungen verwertet. Von den Kuhlakindern lebt nur noch der Dauerbezieher des HB, Ldm. Josef Janker (Kuhlaschneider), wohnhaft in Köln, dem wir auf diesem Wege unser Beileid zum Ausdruck bringen wollen.
Julius Neuerer wiederum war gelernter Koch. Nach seiner Lehrzeit in Wien trat er lange vor dem ersten Weltkrieg als Koch in die Dienste der Europa-Speisewagen-AG. Aus dieser Tätigkeit wußte er am Stammtisch viele interessante Begebenheiten zu berichten. Er war, wie auch Anton Janker, Teilnehmer des ersten Weltkrieges und übernahm anfangs der zwanziger Jahre die Landwirtschaft seines gefallenen Bruders Wenzel Neuerer. Juß war ein großer Verehrer der Wiener Schrammelmusik und als unermüdlicher Sänger alter Wiener Grinzing- und Prater-Lieder in guten und schlechten Zeiten am Stammtisch sehr beliebt. Seine Frau Berta ist im Jahre 1945 verstorben. Diese Ehe blieb kinderlos. Von seinen vielen Geschwistern lebt meines Wissens nur noch Frau Anna Holzinger, Bürgerschuldirektorswitwe in Lauingen (Donau) und Franz Neuerer, besser bekannt unter seinem Rufnamen „Doktor" Neuerer, wohnhaft in Wolferstadt 49, über Donauwörth. Sie sind Dauerbezieher unseres HB und beiden gilt unser innigstes Beileid. Die zwei verstorbenen Landsleute waren echte Egerländer, mögen sie in Frieden ruhen.
Die Nachbestellung der Heimatbrief-Folgen ab 1961 von meinem Vetter Franz Braun, Trossau, konnte mich nicht überraschen. Wer von der älteren Generation kennt nicht die Trossauer Großmutter Aloisia Tächl, verw. Lugert, geb. Fritsch (geboren 12. 5. 1847, gestorben 6. 9. 1940 in Trossau). Bis kurz vor ihrem Tod ging sie stets mit gefülltem Korb am Rücken fast jeden Sonntag, selbst bei Sturm und Schneefall, frohgemuts nach Schlaggenwald in die Kirche. In Töppeles hießen ihre Kinder und Kindeskinder Lugert, Braun, Fuchs, Janker und Schuster; in Gfell waren es die Tächl, Frisch, Schöberl, Klement, Fritsch und Jessel. Beim Erscheinen dieser selten guten Frau herrschte überall Freude und Sonnenschein. Sie packte ein Geschenk aus ihrem Korb aus und andere Geschenke wurden wieder in den Korb hineingepackt. In den gleichen Spuren wanderte der Enkel dieser Frau in den Jahren 1946 bis 1959, unser neuer HB-Bezieher Franz Braun, der Älteste von zehn Geschwistern der Familie Braun aus Trossau. Nun, mein lieber Franz, wenn es Deine Gesundheit erlaubt, das liegt ja in Gottes Hand, dann bis Du auch beim nächsten Treffen in Auerbach/Opf. mit dabei. Alle werden Dir mäuschenstill zuhören, wenn Du als alter Kaiserwaldwanderer über den Verfall unserer Dörfer berichten wirst. Es wird keinen Beifall geben, aber alle werden Dir für Deinen Bericht dankbar die Hand schütteln.
Der Einlauf der Fragebogen hat sich etwas gebessert. Auch die älteste Generation möge doch das Geburts- und Sterbejahr der Eltern mit angeben. Spätere Generationen finden sich dann besser zurecht. Mein Test hat sich gelohnt, ich wurde nicht enttäuscht. An dieser Stelle auch unserem Herausgeber, Kamerad Marterer, für seine vielseitige Berichterstattung im Namen aller Töppeleser herzlichen Dank. Mir ist die zahlenmäßige Grenze unserer Töppeleser Haushalte und HB-Bezieher gut bekannt, aber diese ist noch nicht erreicht. Der Trend geht auch in den nächsten Monaten weiter nach oben. Bei den heurigen Christkindln dürften bei einigen die Schallplatten mit Weihnachtsliedern unserer Landsmännin Frau Hermine Buchner mt dabei sein. Auch gute Bücher aus dem Sortiment unseres Herausgebers dürften nicht fehlen. Im nächsten HB werde ich einiges über das Gedenkbuch der Gemeinde Töppeles berichten. Und nun wünsche ich allen HB-Lesern ein gesegnetes, frohes Weihnachtsfest und ein gesundes, glückliches Neujahr!
Euer Chronikschreiber
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.