Fotbalový klub Gfell

Napsal Heinrich Heß, Gfell-Diendorf

Sport na venkově byl odjakživa jakýmsi sirotkem, který se namáhavě belhal životem o berlích. Sportovní nadšenci naší obce se ze všech sil snažili probudit sportovní vlohy mužské mládeže — bohužel marně. Staří lidé byli neochvějně přesvědčeni, že sport je polem pro darmošlapy a povaleče. Tak zůstávaly pro venkovskou mládež tělocvičným náčiním nadále kosa, sekera a hnojní vidle. Ať už byla řemeslná práce sebetěžší, zbýval chasníkům přece jen zbytek energie, který si pak hledal ventil buď v rozpustilosti, nebo — v kultivovanějším smyslu slova — ve sportu.

Ve Gfellu byl sport po první světové válce na krátký čas probuzen ze svého spánku Šípkové Růženky. Chlapci, kteří jezdili na učení do Karlových Varů, si tam něco odkoukali z kopané. A tak byla jednoho krásného dne v obci senzace: byl tu fotbalový míč! A teď hurá do bitvy! U Zenkenovy Táale (Zenkens Taaler) začalo bouřlivé dění. Pokud přítel Ernst — který dělal manažera — sníval o fotbalovém klubu, jenž by za jistých okolností mohl dosáhnout až na špičkovou třídu, pak to byla jeho vina. Hráči každopádně tak ctižádostivé plány neměli a mlátili do míče naslepo, jak a kde se k němu právě dostali. Ernst se marně snažil vnést do té divoké tlupy trochu pořádku. Pro tyto fotbalisty nebyla rozhodující ani tak hra jako spíš legrace, a tak se stávalo, že útočníci, obránci, levá i pravá strana i brankáři obou stran často leželi v jedné divoké hromadě přes sebe. Když se k míči dostal Hahn Willi (Kohout Willi), letěla spolu s balonem obvykle i dřevěná pantofle na tvrdé lebky soupeřů. Přítel Ernst si při čtení těchto řádků jistě sáhne jazykem na svůj falešný špičák a pomyslí si: „Ty seď hezky potichu." Co ostatně hledala jeho ústa u špičky mé pracovní boty? Ostatně i já mám od něj upomínku v podobě jizvy na hlavě. Kdo chce lovit veverky, měl by házet kameny po cíli, a ne po tykvi svého loveckého druha.

Po skončení mela byla Táale zbavena všech krtinců a mraveniš a veselá tlupa mrzáků kulhala husím pochodem přes Kuhsteig (Kravskou stezku) nahoru do obce. Všechna únava a vyčerpání byly zapomenuty a všechny boule z toho krveprolití byly se smíchem brány na milost. Se sportem to něco je, i když se provozuje jen po venkovsku.

Nezapomeňte poukázat předplatné na HB!