Zřícení mostu ve Schönwehru v roce 1895

Napsal Willibald Schuster starší, řídící učitel v. v.

Dřevěný most, který spojoval vesnici se silnicí, byl postaven teprve v souvislosti se stavbou silnice. Jeho nosnost nebyla nijak velká, ale pro nevelkou zátěž selských povozů stačila. Změnilo se to teprve poté, co byla postavena cihelna Dietova (řečeného Gängerer). Vozy s uhlím pro pálení cihel a odvoz cihel most zatěžovaly čím dál víc. My kluci jsme se rádi zdržovali pod mostem, zvlášť když po něm jel nějaký povoz. Trámy položené jako vozovka se pod ním pohybovaly, prach a špína nám padaly na hlavy a to tlumené dunění se nám líbilo. Jakmile jsme poznali, že mostem má projet vůz, běželi jsme pod něj.

Bylo to na začátku léta roku 1895. Bavil jsem se s jedním kamarádem, jehož jméno už si nepamatuji, chytáním střevlí naproti hostinci U Voglů na levém břehu Teplé nad bývalým jezem. Zvedali jsme kameny a chytali pomalé, vousaté rybky. Každý kluk, který se chtěl pořádně naučit rybařit, začínal právě u střevlí. Byli jsme do své práce tak ponoření, že jsme přehlédli dva těžké vozy s uhlím jedoucí od Karlových Varů. Ty už byly nahoře na silnici v naší výšce. Oba jsme se tím rozzlobili a podívali se na sebe tázavě, jestli ještě stihneme vyhrát závod pod most. Každý z nás v obličeji toho druhého poznal odpověď ne. Zůstali jsme tedy stát. A vtom jsme uviděli něco strašného. Když byly povozy na mostě, ten se pomalu propadl do koryta Teplé, s praskotem a šploucháním do vody. Tehdy jsem pochopil, že jsme byli pod boží ochranou strážného anděla. Povozníci nebyli dost prozíraví a jeli za sebou v krátkém odstupu, a tak museli oba i s koňmi a vozy do Teplé. Prostřední úsek dvojnásobnou zátěž nevydržel. Most byl postaven teprve v roce 1891, po povodni. Jeden povozník byl zraněn na ruce a dva koně na zádi. Moje matka poskytla první pomoc přiložením nouzových obvazů. My dva, jediní svědci té strašné události, jsme si nikdo nevšímal.

Neštěstí za krátkou dobu přilákalo mnoho zvědavců. Kluci si v tom všeobecném shonu našli svou vhodnou hru. Chodili „do vody a na vodu", stavěli vory, vylovovali velké trámy a sedali si na ně. Každý den přinesl klukům něco nového. Za naší stodolou bylo po celé týdny nejpestřejší hřiště milé mládeže. Nová stavba mostu byla naléhavá. V následujících dnech kácely dřevorubci ve vrchnostenském lese stavební dříví, sedláci ho svezli a začala práce tesařů. I to bylo něco pro mládež. Vykládání dlouhého dříví není vidět každý den a vyžaduje to od muže sílu a zručnost. Tesaři dříví prohlíželi a třídili podle zamýšleného účelu. Pak byli ti „dlouzí chlapíci" upevněni na kozách, olíčkováni šňůrou a otesáni. Při olíčkování jsme se tlačili k tomu blíž. Líbilo se nám, jak se stříkaly červené čáry.

věta pokračuje na dalším listu ⟶