VELIKONOCE

Velikonoční svátky byly odedávna svátky míru, o tom lze mnohé dočíst se ve starých knihách.

Velikonoční zvony zní dnes stejně důvěrně jako kdysi, když naši předkové zbožně, z domova, chodívali do kostela.

Velikonočních zvyků je mnoho, liší se podle lidu a kraje, jen v jednom jsou si všichni rovni: v přání velikonočního míru.

Schloßbauer

Poslové jara

Pryč je teď drsný chlad, vlahý vane vítr, všude už pole a louky znatelně zelenější jsou.

Pupeny klíčí na větvích, kolem na keři i stromu, příroda se probudila ze svého zimního snu.

Mezi napůl zvadlou trávou kvetou něžné kytičky, tu a tam žlutý motýlek nad nimi poletuje.

Buďte pozdraveni, poslové jara, motýlci, kvítky. Radostně zpívají všichni ptáčci: brzy bude jaro.

Schloßbauer

Dnešní titulní snímek nám ukazuje Horní Slavkov (Schlaggenwald) v „dobrých starých časech" 19. století. Ve večerních hodinách ještě v uličkách hořely petrolejové lucerny. Na titulním snímku je v popředí vidět právě takovou lampu, nesenou železným lampovým sloupem. Podíváme-li se na snímek pozorně, všimneme si, že tehdy existoval pouze dolní hřbitov, neboť ohradní zeď hřbitova ještě nedosahuje ke zvonici. Domy všechny dobře známe. Po našem vyhnání z domoviny začalo pro tyto staré domy, v nichž žili už naši předkové, velké umírání (viz k tomu oba snímky na straně 16 a 17).