Dvojí obrazy

Napsala Ernestine Müllerová, učitelka

Leží přede mnou několik pohlednic, které mi poslala přítelkyně, jež stále žije v rodném kraji. Všechny zachycují novou čtvrť Horního Slavkova (Schlaggenwald) s různými bloky domů, zřejmě postavenými na vyvýšené planině, kde kdysi stávaly dvě kapličky a odkud vedla cesta kolem „Floriána" ke Kohlingerově stezce a do Dreihäuser (Tří Domků). Z pohledů to sice není poznat, ale víme to z vyprávění. Domy vypadají dobře, nabídnou pohodlnější a modernější bydlení než staré Slavkov; ale jsou mi cizí, mému srdci nic neříkají, mohly by stejně dobře stát v jakémkoli jiném městě nebo kdekoli jinde. Na žádné z pohlednic navíc chybí pohled na Krudum a Špičák, který by ve mně alespoň trochu probudil pocit domova. Tolik k novému Slavkovu.

Nyní mám na stole sedm fotografií dnešního starého městečka. Pan Marterer, vydavatel Heimatbriefu, mi je laskavě zaslal k nahlédnutí. Dva z těchto snímků zpustošeného domova jsem už dříve objevila v jednom sešitě „Unser Sudetenland" a byla jsem hluboce otřesena pohledem na ten úpadek. Hned první snímek ukazuje zbořeniště v hornoslavkovském starém městě se zadní stranou tří domů. Marně jsem se tehdy snažila zjistit, o jaké budovy jde. Že musí jít o staré domy, bylo poznat už podle obloukových oken zadního průčelí. Dnes mi to pan Marterer potvrdil – jde totiž o Pluhův dům (holič Dörfel) a přilehlé domy Borkensteina-zahradníka a Wirlitsche-řezníka. Při pohledu na ty domovní zříceniny, které kupy sutin a mezi nimi bujně rostoucí křoviny činily ještě zoufalejšími, jsem se mohla rozplakat. To měly být kdysi příbytky, v nichž žili a pracovali šťastní lidé.

Druhý snímek zřejmě fotograf pořídil ze stejného místa, protože znovu ukazuje částečně zchátralý Pluhův dům a vedle něj jen hromady sutě, které prozrazují, že tam stávaly domy, jež bez váhání strhli. Ale i ty, co ještě stojí, působí zanedbaně a ponuře. Protože na protější straně horního náměstí domy chybí, otevírá se výhled do dálky, jaký tu dříve nebyl.

Beru do ruky třetí snímek, který zachycuje horní část náměstí s radnicí. Pořízen je ze Starého trhu. Jak je ale všechno cizí! Kde jsou domy nad ním s „Broutbänk" (chlebovou lávkou), Weidlovou pekárnou atd.? Vše zmizelo. Mimoděk jsem si vzpomněla na první jarní dny, kdy chlapci ve světle hřejivého sluníčka na tomto plácku nad radnicí hráli své první hry s kuličkami (uaradeli). Pryč! Pluhův dům sice ještě stojí, ale jen jako fasáda, nad ní zeje díra, kde kdysi stál dům cukráře Heße. Že by snad tento dům jednou musel ustoupit rostoucí dopravě, se dalo čekat, ale i tak byl ten pohled smutný. Proslulý „Putzeck", místo setkávání tolika Slavkovanů, už neexistuje. Obraz doplňují ženy nastupující na sklizňovou výpomoc, ale nevypadají jako ženy zvyklé na takovou práci.