Další fotografie mě přivádí blíž k Putzecku (Heßecku), a tam si k svému zděšení všímám, že Pluhovu domu chybí střecha. Vypadá jako vyhořelý. Často jsem se, když tam bydlela slečna Schneiderová, dívala dolů z okna prvního patra. Nyní k dalšímu snímku. „Tak to je tedy Zimní dům," říkám si a hledím na dost zanedbaně vyhlížející budovu, od níž vede cesta k bývalé dívčí škole. Všude v postranní uličce leží kamení a suť v nepořádném zmatku. Hostinec U Jelena je zřícenina a jen škola vypadá renovovaně nebo nějak jinak.

Poslední dva snímky ukazují oblast v okolí Kirchstaffel (Kostelních schodů). I ony znovu dokazují, jak i zde zjevně postupuje úpadek. Domovní zříceniny, ztrouchnivělé ploty a zahrádky, kdysi udržované, dnes skrývají jen bujné plevele. Protože poslední snímek byl pořízen ze Starého trhu a dům Roßmeissl už tam nestojí, otevírá se nerušený pohled ke kostelu a domům pod ním.

Úpadek starého horního města, v němž jsem prožila tolik šťastných let, na mě působil deprimujícím dojmem a znovu dokázal, jak cizí se stal obraz rodného kraje. Jak ráda bych tehdy byla, kdyby Slavkov prožil hospodářský rozmach a rozrostl se novými stavbami. Věděli bychom ale, že si zachoval svou duši a zůstal domovem. Takto nám zbývá jen vzpomínka; ale ta je oním rájem, z něhož nás nikdo nemůže vyhnat.

Doslov vydavatele: Ze snímků starého Slavkova, které slečna Müllerová zmiňuje, jsou dva otištěny v tomto sešitě na dvoustraně 16/17 a opatřeny bližším vysvětlením. Zveřejnění dalších snímků bude pokračovat v příštích číslech Heimatbriefu.

[obr] Jako po náletu! Otřesný obraz zkázy nabízí dnes staré město Horního Slavkova. Výše uvedený snímek ukazuje zadní průčelí několika domů na náměstí, a to – zleva doprava – dům č. 50 (Wirlitsch, řezník), dům č. 51 (Borkenstein, zahradník) a dům č. 52 (Pluhův dům, holič Dörfel).

věta pokračuje na dalším listu ⟶