Paní Erna Korbová, nejmladší sestra Josefa Weinharta, ztratila svého muže (Korb Gustl z Horní ulice) ve druhé světové válce. Po vyhnání z domova žila se svým synem Josefem mnoho let poblíž Norimberku. Dne 6. dubna 1959 se oba rovněž vystěhovali do Kanady. Její syn Josef si v Dawson Creek pronajal jídelnu, která si získala velkou oblibu. Matka vede kuchyni, kde se připravují i

[obr] Slečna Frieda Weinhart

německá jídla. Za krátkou dobu si dokázali postavit vlastní dům a moderně jej zařídit. Josef Korb si navíc pořídil volkswagen. Ačkoli se oběma v Kanadě daří velmi dobře, i oni často a často vzpomínají na rodné město Horní Slavkov.

Na horním obrázku vidíme rodiny Weinhartových a Korbových na vánoční oslavě 1962. Zleva doprava: paní Emma Weinhartová, rozená Siart, paní Christine Weinhartová, rozená Dörfl, paní Erna Korbová, rozená Weinhart, Josef Weinhart, stojící Josef Korb, sedící Albrecht Weinhart a Ernst Weinhart.

Nyní ještě o jedné krajance, která nepatří k rodině Weinhartových a rovněž se vystěhovala do Kanady. Je to paní Marianne Gräbelová (mladá žena vlevo na dolním obrázku), dcera Morize Starka, ředitele spořitelny ve výslužbě. Paní Gräbelová odjela 29. května 1957 se svým manželem — krátce po svatbě — z Fürthu do Kanady. Konečnou stanicí byl Vancouver na západním pobřeží Kanady. Tam mladý manželský pár našel výhodnou práci. Paní Gräbelová v kuželkářském klubu a pan Gräbel ve svém oboru jako truhlář. Díky velké pilnosti a šetrnosti si oba pořídili vlastní dům (bungalov) s pěkně zařízeným bytem. Na památku své vlasti si paní Gräbelová na zahradě vysadila německý vřes. Ve třetím díle pak popíšu, jak naši Slavkovští žijí v Kanadě a jak tráví volný čas.