Na Zvonovém vrchu

Dnešní titulní obrázek nám ukazuje Zvonový vrch (Glockenberg) s kostelem svatého Jiří a zvonicí, k níž je přistavěn dům smutku. V popředí vidíme jednu ze dvou „stodol", které tam kdysi stály. Na „stodlovém plácku" na Zvonovém vrchu si na jaře a v létě hrávaly děti z blízkého Kounic (Kaunitz) a z Kostelní stráně. Občas se zde nahoře odehrávaly i válečné šarvátky mezi kluky ze Seifertsgrünu a z Lesnické uličky. Zvonový vrch byl dále výchozím bodem pro nejrůznější výpravy do přírody, které vedly až k Děkanskému rybníku a do Luční doliny. Ačkoli tehdy ještě nebylo známo reklamní heslo „Jezte více ovoce!", ovocné stromy na Ettnerově vrchu, který navazoval na Zvonový vrch, byly na konci léta a začátkem podzimu dost často navštěvovány některými kluky.

Ze Zvonového vrchu bylo také možné sledovat jedoucí vlak naší místní dráhy už od Stellerlova lesa nahoru, přes Peint na nádraží a odtud přes viadukty až za Kugelhof. Obzvlášť krásné bylo, když vláček vyjel z tunelu a pak u Farské výšiny kolem nás profuněl. Nevinná zábava pro nás kluky v době, kdy stará parní lokomotiva ještě platila za technický zázrak.

Nádherné panorama se nabízelo návštěvníkovi z výšky Zvonového vrchu. Sahalo od Šibeničního vrchu (Galgenberg) až ke Krudumu a Špičáku (Spitzberg). Z města ležícího v údolí bylo vidět Donner, Desátkové náměstí (Zehentplatz) s přilehlými uličkami a ulicemi, tak Nádražní ulici s nádražím, část Horní ulice, Peint a obě cvičiště, Schödlhof a dále vzadu obě kapličky. Z toho dnes mnohé zmizelo, na jejich místě vyrostly nové budovy, které je ze Zvonového vrchu dobře vidět.

Když obyvatelé Seifertsgrünu, Donneru nebo Horní ulice chtěli rychle do Lesnické uličky, volili krátkou, ale poněkud namáhavou cestu přes Zvonový vrch, vedoucí úzkou, strmou a poněkud zlověstnou Seidlovou uličkou. Také u Seifertsgrünského viaduktu se vinula úzká pěšina ke Zvonovému vrchu, který uzavíral území města v jihovýchodním směru. Zde nahoře se také nachází poslední místo odpočinku našich předků – zdí obehnaný hřbitov. Na Zvonovém vrchu se člověku před očima velmi zamyšleným způsobem odehrávaly život i smrt, neboť zde ležela přítomnost a minulost těsně vedle sebe. Jen budoucnost, tu ani na Zvonovém vrchu nebylo vidět. A bylo to tak dobře.

Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶