Celostátní akce na zkrášlení (akce „Z"), nesčetné „dobrovolné" brigády po pracovní době, „socialistické závazky" a jakkoli se tyto úklidové komanda ještě nazývají, nedokážou ze zpustlé, tisíci troskami posetou zemi znovu učinit kdysi kvetoucí a obdivovanou krásnou vlast, protože noví osídlenci k ní prostě nemají potřebné pouto.

To, že náš karlovarský domov leží naštěstí nad průměrem stavu Sudet, má především dvě příčiny: Karlovy Vary a uran. Ne Praha, Plzeň nebo Brno jsou ve světě, především na Západě, tak známé jako bývalé sudetoněmecké světové lázně Karlovy Vary. Nesmírně propagandisticky zdatní Češi se proto brzy pokusili udělat z Karlových Varů privilegovanou výkladní skříň Československé republiky. Poté, co je nechali nejprve důkladně vyplenit, nechybí vážné snahy vrátit Karlovým Varům alespoň část jejich bývalého lesku. Doufá se, že prostřednictvím Karlových Varů se získají tolik potřebné západní devizy. Mezinárodním karlovarským filmovým festivalem, pořádaným už několik let, se doufá vyleštit od roku 1945 pošramocenou pověst Karlových Varů. Musíme být spravedliví a přiznat, že se jim podařilo tyto filmové slavnosti velkoryse rozjet a dát jim vysokou prestiž. Na několik dní v roce se skutečně každoročně na Poštovní louce a v hotelu Pupp scházejí filmové celebrity.

Uranová horečka, která se rozjela po roce 1948, přivedla podobně jako zlatá horečka pestrou směsici národností do jáchymovské a slavkovské oblasti. Desetitisíce horníků na uran bydlely v dřevěných barákových městečkách a vydělávaly si nešpatně. Naše vlast z toho ale měla nejmenší užitek a byla rychle oloupena o svůj cenný poklad. Místa jako Krásný Les (Rabensgrün), Horní Slavkov, Loket a Bečov nad Teplou [Petschau], stejně jako řada míst jižně od Krušných hor, zažila tehdy rychlou proměnu obyvatelstva. Rychlým nárůstem počtu obyvatel se úpadek trochu zabrzdil. Kromě toho některá místa dokonce zažila novou výstavbu. Nejlepším důkazem toho jsou Nový Horní Slavkov, Nové Sedlo [Neu-Schlackenwerth] a také Sokolov.

Lesnice [Leßnitz], kdysi čistě zemědělská vesnička, se stala ryze hornickým místem. Nové Sedlo, dříve známé jen jako železniční uzel, představuje dnes „socialistické město" se všemi svými silnými i slabými stránkami. Město dnes čítá už na 10 000 obyvatel. Jeho okázalý „kulturní dům", postavený v padesátých letech hlavně sudetoněmeckými retribučními vězni, je demonstrativní stavbou pro tehdy zvýhodněnou vrstvu horníků na uran. V Novém Slavkově je tomu podobně. Nepřejde ani jeden 1. máj nebo „Den horníků", aby v Novém Sedle nebo v Horním Slavkově nepronesl řeč jeden, nebo dokonce dva pražští ministři. Po přehnaně urychlené těžbě a rabování uranu se nyní uvažuje o industrializaci obou těchto hornických měst, přičemž přednost se dává strojírenství.

věta pokračuje na dalším listu ⟶