Domov s novou tváří Malé zamyšlení k 17. výročí vyhnání

Mnohým z nás, kdo jsme v letech 1945/46 s krvácejícím srdcem a v zoufalství museli opustit domov, se jeho tehdejší podoba nesmazatelně vryla do paměti. Po 17 letech už ale zdaleka neodpovídá skutečnosti. Sice tu stále stojí stejné hory a vody tečou stejným směrem, ale to, co kdysi vytvořila lidská ruka, změnilo svou tvář.

Karlovarský kraj sice neprošel takovými změnami jako jiné oblasti v mnoha ohledech, přesto se i zde za půl generace leccos proměnilo. Právě na okrajích tohoto kraje jsou změny nejpatrnější. Tam, kde kdysi kvetla pole a přívětivé vesnice těšily srdce poutníka, dnes leží vojenské výcvikové prostory (Doupov, Kaiserwald). Jinde musely celé obce ustoupit těžbě uhlí a rud (Nová Ves u Sokolova [Neusattl], Habartov [Haberspirk]). V dalších oblastech se zase noví páni domnívají, že vylidněný kraj mohou využít stavbou rybníků nebo dokonce přehrad (Kladská u Chebu [Glassnitz bei Eger]). Jižně od Karlových Varů, kde dopravní poloha není nejpříznivější, se krajina mění ve step. Tam, odkud lázeňské město kdysi bralo velkou část kvalitních brambor (Trstěnice [Trossau], Lomnička [Leimgruben]), domy chátrají, z polí se staly pastviny a tento úpadek se ještě vydává za pokrok. Vyčerpávání půdy snížilo její výnos, předepsané výrobní normy se nikdy nedařilo splnit, a všude nově zakládaná jednotná zemědělská družstva všech stupňů (tam nazývaná JZD) jsou většinou jen vynuceným náhradním řešením, aby země úplně nezpustla. Chvályhodnou výjimkou jsou v tomto ohledu JZD v Hroznětíně [Lichtenstadt] a v Donawitz. To, že se lišky staly pohromou a divoká prasata (tam, kde dříve žádná nebyla) se objevují v celých stádech, možná nejlépe vystihuje proměnu a stav naší vlasti po roce 1945.

Veškeré snahy Čechů biologicky získat zemi pro sebe rozsáhlými osídlovacími akcemi přinesly jen poloviční úspěch. Všechny ty četné, většinou nedobrovolné vlny nových osídlenců, které se rozlily po celém Sudetsku (dnes nazývaném už jen Pohraniční území), většinou ztroskotaly. V naší užší vlasti se osídlení podařilo jen tam, kde byly zvlášť příznivé podmínky (např. dům za 5000 Kčs, dobré vlakové spojení atd.) nebo kde byly lákaným, většinou důchodcům, dávány zvlášť lákavé sliby, jak tomu bylo u Krásna [Töppeles] a Loket [Engelhaus] – pozn.: pravděpodobně míněny Krásno a okolí Loketu.