Jak to bylo v roce 1939 při příležitosti tehdy nám ještě neznámého Dne otců, kdy dva autobusy zastavily uprostřed mostu přes Teplou? Asi 70 rozjařených Sasů se svými ženami vystoupilo a nadšeně volalo: „Toto je dosud nejkrásnější místo na naší cestě, tady chceme přenocovat." Až ke Stirnerově strážní boudě a ke Kohlmühle se naše teplské louky podobaly kobercům z květin, lemovaným vysokými horami – Trossauerbergem a Koppenbergem z východní strany, Stirnbergem a Kirchbergem ze západní strany s nádhernými jehličnatými lesy. Na kuželně nad tím nadšením lidé nevěřícně kroutili hlavou. Tehdy jen málokdo dovedl ocenit krásu naší vesnice, mezi nimi bratři Dr. Richard a Anton Weidlovi z jejich domoviny Brüx-Duxu, kteří každý rok trávili dovolenou v Töppeles.
Počátkem třicátých let počet letních hostů stále rostl, továrna mezitím přeložila svůj provoz do Lubence a naše čtyři hostince se o tělesné blaho těchto lidí toužících po zotavení vzorně starali. Po polední přestávce následovala rozsáhlá vycházka přes lávku do hostince „Zum Tepltal", pak se pokračovalo kolem ziegelhüttenského zámku k Hans Heilingovi a zase zpět. Oblíbenými cíli výletů byly ještě donawitzský mlýn, schönfeldská věž, kavárna St. Leonhard, Schützenmühle v Březové u Karlových Varů atd. Letní hosté přicházeli do Töppeles unavení, a dobře naladění a plní sil, jako by mohli vyvracet stromy, ho zase opouštěli. V nevalném hodnocení letních hostů – říkalo se jim jen „Falenza as da Stod" – se naši sedláci shodovali, ti nosili jako ochranu proti slunci vysoké plstěné nebo slaměné klobouky a od samé práce si krásu naší vesnice ani nevšimli. Dřeli se rok od roku stále víc, každý podzim museli ze stáje dva nejtučnější voli, aby mohli zaplatit vysoké daně. Zelený plán nebo dotace pro zemědělství byly tehdy neznámé věci.
Na závěr mohu ještě sdělit, že se někteří krajané ohlásili s příspěvky. „Töppeleské zprávy" by proto v budoucnu měly být pestřejší. Zůstaňte všichni zdrávi a mějte na paměti heslo našich otců: JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO. Především nezapomeňte vyplnit a odeslat dotazníky. S nejlepšími přáními končí pro dnešek
Váš kronikář
Doslov vydavatele: Prosím všechny Töppeleser odběratele Heimatbriefu o vyplnění a odeslání dotazníků, které jsou přiloženy k dnešnímu sešitu. Položenými otázkami nechceme vylákat žádná tajemství, nýbrž pouze zjistit osobní údaje, které slouží k doplnění a zúplnění töppeleské obecní kartotéky. Můj neúnavný spolupracovník Franz Schuster – váš kronikář – chce uvést kartotéku obce Töppeles na aktuální stav, aby podávala přehled o všech změnách, které se od vyhnání odehrály v životě töppeleských krajanů. Užitek z toho má přímo či nepřímo každý Töppeleser. Neodkládejte proto dotazníky bez povšimnutí stranou, nýbrž je svědomitě vyplňte a pošlete zpět vydavateli HB, který je předá k vyhodnocení krajanu Franzi Schusterovi. Za vaši námahu předem srdečný dík z domoviny.
Heimatbrief veröffentlicht. Meine Fragebogen werden auch für die Landsleute unserer Nachbardörfer von Interesse sein. Von mir wird die Beantwortung als Test gewertet, ob die Töppeleser an die Schönheit ihres Dorfes erinnert werden wollen.
Wie war es doch im Jahre 1939 anläßlich des uns damals noch unbekannten Vatertages, als zwei Autobusse mitten auf der Teplbrücke stehen blieben? Etwa 70 beschwingte Sachsen mit ihren Frauen stiegen aus und riefen begeistert: „Dies ist bisher der schönste Ort auf unserer Fahrt, hier wollen wir übernachten". Bis zum Stirner Wächterhaus und bis zur Kohlmühle glichen unsere Teplwiesen einem Blumenteppich, umsäumt von hohen Bergen, dem Trossauer- und Koppenberg von der Ostseite, dem Stirn- und Kirchberg von der Westseite mit herrlichen Nadelwäldern. Auf der Kegelbahn schüttelte man über diese Begeisterung ungläubig die Köpfe. Damals wußten nur wenige die Schönheit unseres Dorfes zu schätzen, darunter die Brüder Dr. Richard und Anton Weidl aus ihrer Brüx-Duxer Heimat, die jedes Jahr ihren Urlaub in Töppeles verbrachten.
Anfangs der dreißiger Jahre wuchs die Zahl der Sommerfrischler immer mehr, die Fabrik hatte inzwischen ihren Betrieb nach Lubenz verlegt und unsere vier Gasthöfe haben für das leibliche Wohl dieser erholungsbedürftigen Menschen ganz vorzüglich gesorgt. Nach der Mittagsruhe folgte eine ausgedehnte Wanderung übern Steg nach der Gastwirtschaft „Zum Tepltal", dann ging es weiter am Ziegelhüttener Schloß vorbei zum Hans Heiling und wieder zurück. Beliebte Ausflugsziele waren noch die Donawitzer Mühle, der Schönfelder Turm, das Café St. Leonhard, die Schützenmühle in Pirkenhammer usw. Als erschöpfte Menschen kamen die Sommerfrischler nach Töppeles, gutgelaunt und mit Kräften zum Bäumeausreißen verließen sie es wieder. In der geringen Einschätzung der Sommergäste — sie wurden nur „Falenza as da Stod" genannt — waren sich unsere Bauern einig, die als Sonnenschutz hohe Filz- oder Strohhüte trugen und vor lauter Arbeit die Schönheit unseres Dorfes nicht sahen. Sie rackerten sich von Jahr zu Jahr immer mehr ab, zwei der fettesten Ochsen mußten jeden Herbst aus dem Stall, um die hohen Steuern zahlen zu können. Grüner Plan oder Subventionen für die Landwirtschaft waren unbekannte Dinge.
Zum Schluß kann ich noch mitteilen, daß sich einige Landsleute mit Beiträgen gemeldet haben. Die „Töppeleser Nachrichten" dürften daher in Zukunft bunter ausfallen. Bleibt alle gesund und denkt an den Spruch unserer Väter: EINER FÜR ALLE, ALLE FÜR EINEN. Vergeßt vor allem nicht, die Fragebogen auszufüllen und einzusenden. Mit den besten Wünschen schließt für heute
Euer Chronikschreiber
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.