Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Kronikář z Töppelu

Po čtrnácti letech vydávání Slavkovského Heimatbriefu je asi konečně na čase poděkovat neúnavnému kronikáři Franzi Schusterovi. Co všechno už napsal – veselé i vážné, zamyšlené i smutné. Z každého písmene, které vyšlo z jeho pera, je cítit, že věrnost domovu je mu nade vše. Svůj domov zná jako nikdo jiný; člověk se musí jen podivovat nad jeho pamětí. Prostě vytáhne úplně všechno. Nikdo si už pořádně nevzpomene, jak se tehdy to či ono skutečně odehrálo. Ale při čtení si každý musí přiznat: „To bylo doopravdy tak, kde to jen všechno bere!" Jeho pramen se zdá být nevyčerpatelný.

Franz byl ve staré vlasti také už „někdo" a v těžké krizové době vykonal mnoho dobrého pro chudé. Rozdával nejen svůj poslední krejcar, ale i boty a obleky, mohl-li tím zmírnit bídu. Jeho vysoce vážená, nebožka matka mi jednou řekla: „Ten Franz, z toho nikdy nic nebude, všechno rozdá!" Tenkrát ale paní Lindnerová neměla pravdu, neboť jeho smýšlení mu přineslo tisícerou úrodu, a pokud vím, dnes se mu daří opravdu dobře. Má vysoké a odpovědné postavení, schopnou ženu a vzorného syna studenta.

Tak, to jsem chtěl napsat už dávno, a mohu jen doufat a přát si, aby zůstal takový, jaký byl doposud. Buď ty, milý Franzi, i tvá rodina co nejsrdečněji pozdraven od

jednoho čtenáře, který zůstane v anonymitě.