Domácí lavička

Napsal Heinrich Heß, Gfell-Diendorf

Tolik krásných vzpomínek v kruhu vysídlenců je spjato s obyčejnou lavičkou před domem. Proč by tedy tato služebnice sladkého nicnedělání nezasloužila pár řádků. Nadpis by vlastně mohl znít „U studánky před branou", ačkoli to přirovnání trochu kulhá. Studánka tam sice byla, ale brána stála na druhé straně dvora. A lípa byla zase odjakživa mohutným starým hrušňovým velikánem – kdo by chtěl do jeho kůry vyřezat milostné slůvko, určitě by si o tvrdou, železně tvrdou borku zlomil čepel nože.

Přesto se však pod hrušní snilo stejně sladce jako pod lípou, zvlášť když v jejím stínu stála pohodlná lavička jako „postel snů". Na ní si za dusných letních večerů natahovali unavené nohy někteří gfellští kluci a při modrém dýmu z oblíbené „Zory" hlásali své názory na svět. Tady bylo to strategické místo, odkud se měl dobýt svět. V oněch časech mladí snílci ještě snili o dobrodružstvích v širém světě, a ne jako dnes, ve svých pozdějších letech, o mírumilovném domově.

Ve wigwamech Apačů kouřili s Cooperem dýmku míru, se Svenem Hedinem se plazili do páchnoucích iglú Eskymáků a Laponců. S baronem von Perfall lovili hnědého medvěda v sibiřské tundře, se Stanleym se plížili africkým buší a s legionáři bojovali proti Anamitům (Vietnamcům). Na této lavičce dával záložák poučení odvedeným rekrutům o kasárenském životě, mladý myslivec předl své lovecké historky a student předváděl svou školní moudrost. Rozebíralo se řemeslo, politizovalo, kritizovalo, a nechybělo ani „téma číslo jedna" – láska a její následky.

Ani tichý snílek se tu nenudil, měl-li smysl pro půvaby přírody. Od rybníka bylo zjara slyšet serenádu žab, netopýři neslyšně chytali komáry a v houští u blízké rybniční hráze se rvali dva žárliví kocouři. Do souboje se vmísil dvorní pes a noční rváče zahnal. Ze stodoly vyklusala ježčí samička se čtyřmi mláďaty. Mlaskavě se pustila do spadaného ovoce a učila své potomky, jak si bez velké námahy naplnit bříško. I zde chtěl pes zasáhnout, aby pomstil tu drzou krádež. Přísné napomenutí jeho pána mu v tom zabránilo. Vyčítavě se na svého pána podíval.

[obr] „Steffelův statek" ve Gfellu, majitel Heinrich Heß (spolupracovník HB)

věta pokračuje na dalším listu ⟶