⟵ věta pokračuje z předchozího listu

věděl věrný čtyřnohý přítel o tom, že matka zvířat s bezmocnými mláďaty není hračkou pro barbarskou povahu vlčáka.

V sousední zahradě u domu dováděl malý skřítek v keřích bobulovin. Tichý pozorovatel viděl šibalská světýlka tchoře jako drobné reflektory namířené na sebe. Zatímco od rybníka bylo slyšet šplouchání kaprů vyskakujících po komárech, vysoko na nočním nebi kreslil svou dráhu padající meteor, doprovázený vroucími přáními pověrčivého selského chasníka. Nad veškerou touto sentimentalitou stál chladný úsměv měsíce. Kdo by ještě chtěl tvrdit, že prostá lavička nemá své kouzlo?

Ze spolehlivého zdroje vím, že v divočině rybniční hráze už není slyšet pěnkavu ani kosa, že jak studánka, tak i vrata dvora se zbořily. Jen stará hrušeň ještě stojí a v tichém smutku hledí na pusté trosky, které kdysi bývaly poklidným selským stavením v krásném Slavkovském lese (Kaiserwald).