Domácí lavička
Napsal Heinrich Heß, Gfell-Diendorf
Tolik krásných vzpomínek v kruhu vysídlenců je spjato s obyčejnou lavičkou před domem. Proč by tedy tato služebnice sladkého nicnedělání nezasloužila pár řádků. Nadpis by vlastně mohl znít „U studánky před branou", ačkoli to přirovnání trochu kulhá. Studánka tam sice byla, ale brána stála na druhé straně dvora. A lípa byla zase odjakživa mohutným starým hrušňovým velikánem – kdo by chtěl do jeho kůry vyřezat milostné slůvko, určitě by si o tvrdou, železně tvrdou borku zlomil čepel nože.
Přesto se však pod hrušní snilo stejně sladce jako pod lípou, zvlášť když v jejím stínu stála pohodlná lavička jako „postel snů". Na ní si za dusných letních večerů natahovali unavené nohy někteří gfellští kluci a při modrém dýmu z oblíbené „Zory" hlásali své názory na svět. Tady bylo to strategické místo, odkud se měl dobýt svět. V oněch časech mladí snílci ještě snili o dobrodružstvích v širém světě, a ne jako dnes, ve svých pozdějších letech, o mírumilovném domově.
Ve wigwamech Apačů kouřili s Cooperem dýmku míru, se Svenem Hedinem se plazili do páchnoucích iglú Eskymáků a Laponců. S baronem von Perfall lovili hnědého medvěda v sibiřské tundře, se Stanleym se plížili africkým buší a s legionáři bojovali proti Anamitům (Vietnamcům). Na této lavičce dával záložák poučení odvedeným rekrutům o kasárenském životě, mladý myslivec předl své lovecké historky a student předváděl svou školní moudrost. Rozebíralo se řemeslo, politizovalo, kritizovalo, a nechybělo ani „téma číslo jedna" – láska a její následky.
Ani tichý snílek se tu nenudil, měl-li smysl pro půvaby přírody. Od rybníka bylo zjara slyšet serenádu žab, netopýři neslyšně chytali komáry a v houští u blízké rybniční hráze se rvali dva žárliví kocouři. Do souboje se vmísil dvorní pes a noční rváče zahnal. Ze stodoly vyklusala ježčí samička se čtyřmi mláďaty. Mlaskavě se pustila do spadaného ovoce a učila své potomky, jak si bez velké námahy naplnit bříško. I zde chtěl pes zasáhnout, aby pomstil tu drzou krádež. Přísné napomenutí jeho pána mu v tom zabránilo. Vyčítavě se na svého pána podíval.
[obr] „Steffelův statek" ve Gfellu, majitel Heinrich Heß (spolupracovník HB)
Das Hausbankerl
Von Heinrich Heß, Gfell-Diendorf
So manche schöne Erinnerung im Kreise der Vertriebenen ist an eine schlichte Hausbank geknüpft. Warum sollte man dieser Dienerin süßen Nichtstuns nicht auch einmal einige Zeilen widmen. Die Überschrift könnte eigentlich „Am Brunnen vor dem Tore" heißen, obwohl dieser Vergleich etwas hinkt. Ein Brunnen war da, doch das Tor befand sich auf der anderen Hofseite. Der Lindenbaum wiederum war ein uralter Riese von einem Birnbaum; wer in seine Rinde ein liebes Wort schneiden wollte, hätte an der dicken, eisenharten Borke bestimmt die Klinge abgebrochen.
Dessen ungeachtet ließ sich aber unter einem Birnbaum genau so süß träumen wie unter einer Linde, zumal in seinem Schatten eine bequeme Hausbank als „Traumbett" stand. Auf ihr streckten an schwülen Sommerabenden einige Gfeller Burschen die müden Beine von sich und verzapften ihre Weltanschauung beim blauen Dunst der vielgeliebten „Zora". Hier war der strategische Punkt, von wo aus die Welt erobert werden sollte. Zu jener Zeit träumten die jugendlichen Schwärmer noch von Abenteuern in der weiten Welt und nicht wie heute, in ihren älteren Tagen, von der friedlichen Heimat.
In den Wigwams der Apachen rauchten sie mit Cooper die Friedenspfeife, mit Sven Hedin krochen sie in die transtinkenden Iglu der Eskimos und Lappen. Mit Freiherr von Perfall jagten sie den braunen Bären in der sibirischen Tundra, mit Stanley pirschten sie durch den afrikanischen Busch und mit Fremdenlegionären kämpften sie gegen die Annamiten (Vietnamesen). Auf diesem Bankerl gab der Reservist den ausgemusterten Rekruten Unterricht über das Kasernenhofleben, der junge Weidmann spann sein Jägerlatein und der Student brachte seine Schulweisheit an den Mann. Es wurde fachgesimpelt, politisiert, kritisiert und nicht zuletzt auch das „Thema eins", die Liebe und ihre Folgen gestreift.
Selbst der stille Träumer litt nicht an Langeweile, sofern er für die Reize der Natur empfänglich war. Vom Weiher war im zeitigen Frühjahr die Serenade der Frösche zu hören, Fledermäuse haschten lautlos nach Mücken und im Gestrüpp des nahen Teichdammes balgten sich zwei eifersüchtige Kater. Der Hofhund mischte sich ins Duell und vertrieb die nächtlichen Raufbolde. Aus der Scheune trippelte eine Igelin mit ihren vier Babies. Schmatzend machte sie sich über das Fallobst her und lehrte ihren Nachkommen, wie man sich ohne viel Mühe das Bäuchlein füllt. Auch hier wollte der Hund eingreifen, um den frechen Diebstahl zu rächen. Ein knapper Verweis seines Herrn hielt ihn davon ab. Vorwurfsvoll blickte er seinen Gebieter an. Was
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.