Když lidé mlčí, promluví kameny Napsal Heinrich Salzer, Weipert-Bensheim
Když jsem v roce 1942 trávil dva týdny na zotavené v Lokti (Elbogen), podnikal jsem téměř každý den výlet do okolí. Nejvíc mě to táhlo do starého horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald) s jeho velkou minulostí. Nejprve jsem zašel za bývalým ředitelem měšťanské školy Rudolfem Proschem, který spravoval slavkovské vlastivědné muzeum a udělal z něj lákadlo pro přespolní návštěvníky. Tehdy se necítil úplně dobře. Chtěl jsem se už omluvit a vzdálit, ale on mě zadržel.
„Prosím, zůstaňte – to přejde," naléhal na mě. „Říkal jste, že byste rád věděl něco o zdejším hornictví. Nu, staří havíři už zemřeli a mladí nevědí nic. Ale přece vám mohu ledacos vyprávět. Můj syn je totiž báňský inženýr a s ním jsme prozkoumali většinu ještě přístupných štol a šachet, přičemž jsme na světlo denní vynesli všelijaké rudní vzorky a minerály, které si můžete prohlédnout v našem vlastivědném muzeu. Je zde přes sto různých minerálů, mezi nimi mnoho vzácných kusů, ba dokonce i takové, jaké dosud nikde jinde na světě nebyly nalezeny, jako například čepičkový křemen, který se skládá ze samých malých krystalových misek, jež do sebe přesně zapadají jedna přes druhou. Další vzácností je hořlavá a olejnatá břidlice. Cín, který se zde získával z cínových zrn a cínovce, byl mnohem čistší a bělejší než anglický cín, jenž, jak známo, vždy rychle černal."
Varhanní píšťaly i křtitelnice s letopočtem 1581 v slavkovském kostele byly z čistého slavkovského cínu. Rád bych si byl promluvil i s posledním slavkovským cínařem, ale bohužel jsem ho nezastihl. Ve své bohaté sbírce odznaků jsem od něj měl ještě tři různé kusy. Dnes je už asi jen málo mužů, kteří tuto kdysi tak rozšířenou živnost provozují.
Mezi mnoha poklady a vzácnostmi, které pan Prosch láskyplně shromáždil a uspořádal ve slavkovském muzeu, mě zvlášť zaujala kolébka. Brzy jsem však zjistil, že to vůbec není kolébka, nýbrž máselnice. Selka tak mohla pohodlně nohou stloukat máslo a přitom současně plést nebo se věnovat jiné ruční práci – pěkný příklad toho, jak naši předkové mysleli a jednali chytře a pokrokově, zatímco dnešní mládež dnes staré věci často lehkovážně odbývá pohrdavým mávnutím ruky. Desítky kachlů z kamen se všemožnými plastickými
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
