⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Uznalá a chápavá slova pro sudetské Němce našel hesenský ministerský předseda Dr. Zinn ve svém uvítacím projevu, kde mimo jiné řekl: „Jsem pevně přesvědčen, že se ve druhé polovině dvacátého století prosadí toto lidské a národní právo i ve staré Evropě. Pak bude moci i právo sudetských Němců, jejich právo na domovinu, znovu nalézt smysl a uznání. Za právo na sebeurčení přinesli sudetští Němci 4. března 1919 krvavou oběť. Byl to výkřik zoufalé národní skupiny. Kdyby tehdy našel sluchu, možná by se v Evropě předešlo nejednomu neštěstí."
Tak jsme v roce 1962 zažili velkou manifestaci naší národní skupiny na Sudetoněmeckém dni v mohanské metropoli a starém říšském hlavním městě Frankfurtu nad Mohanem. Že se z toho zároveň stala slavnost shledání, je samozřejmé. Pevným stiskem ruky se zdravili naši krajané ze slavkovského (schlaggenwaldského) farního obvodu, přičemž jsem zjistil, že se sešli návštěvníci ze všech okolních obcí, jako Gfell, Leßnitz, Rabensgrün, Stirn, Schönwehr, Töppeles a dalších. Jmenný záznam byl možný jen v sobotu, v neděli už ne. Nával v hale 17 byl tak velký, že jsem od tohoto záměru musel upustit. Podle mých osobních poznámek bylo z našeho farního obvodu ve Frankfurtu celkem asi 200 krajanů. Děkuji na tomto místě všem za jejich příjezd, a tím i za jejich vyznání k naší národní skupině. Dokonce i z Vídně přijeli dva krajané, a to Ldm. Bernt a Ldm. Foucek. Těmto dvěma mužům děkuji obzvlášť.
Srdečně bych chtěl poděkovat i naší milé patronátní obci Auerbach za pozdravy, které nám Slavkovským (Schlaggenwalderům) předala ve slavnostním vydání „Sudetoněmeckých novin" (Sudetendeutsche Zeitung). Ukázalo to znovu stále se prohlubující sepětí obou měst a milou vzpomínku našeho váženého starosty Auerbachu.
Na závěr ještě několik čísel, která dávají názornou představu o hromadné návštěvě našich krajanů. Nebyly to stovky autobusů, které způsobily dopravní tíseň, nýbrž nesčetná soukromá vozidla. Sčítání nařízené dopravní policií muselo být u čísla 6000 zastaveno. Počet osobních automobilů odhadovala policie v neděli v poledne na 16 000. Dále přijelo na hlavní nádraží 24 zvláštních vlaků. Vzhledem k nepřetržitému zástupu lidí nařídil ministerský předseda Dr. Zinn osobně posílení všech dopravních stanovišť, aby účastníci byli bezpečně dopraveni na výstaviště. Díky kázni našich krajanů naštěstí nedošlo k žádné nehodě. Nával v restauracích na výstavišti i ve městě byl obrovský. Jen na výstavišti se prodalo 310 000 lahví ovocných šťáv a 285 000 lahví Coca-Coly, k tomu 60 tun lahvového piva, 80 000 litrů sudového piva a 90 000 lahví mléka. 170 000 párků a 32 000 porcí kuřete putovalo vedle mnoha dalších jídel do žaludků „bramborových brouků".
gruppe. Dies seien die Stationen auf dem Weg zur Rückkehr in die Heimat und zur Erlangung des Selbstbestimmungsrechtes. Zweck des Treffens sei es, die Aufmerksamkeit der Weltöffentlichkeit erneut auf das Schicksal der Sudetendeutschen zu lenken. Wörtlich sagte er: „Nur auf der Grundlage des Rechts kann dauerhafter Friede entstehen, nur auf der Grundlage der Anerkennung von Heimatrecht und Selbstbestimmung können Unrecht und Gewalt überwunden werden, kann ein einiges Europa entstehen. Daher lautet unsere Losung: Durch Recht zum Frieden!"
Anerkennende und verständnisvolle Worte für die Sudetendeutschen fand der hessische Ministerpräsident Dr. Zinn in seiner Begrüßungsrede, in der er u. a. ausführte: „Ich bin des festen Glaubens, daß in der zweiten Hälfte des zwanzigsten Jahrhunderts sich auch in dem alten Europa dieses Menschen- und Völkerrecht durchsetzen wird. Dann wird auch das Recht der Sudetendeutschen, ihr Recht auf die Heimat, wieder Sinn und Anerkennung finden können. Für das Recht auf Selbstbestimmung haben die Sudetendeutschen am 4. März 1919 Blutopfer gebracht. Es war der Notschrei einer verzweifelten Volksgruppe. Hätte er Gehör gefunden, wäre vielleicht manches Unheil in Europa verhütet worden."
So erlebten wir 1962 die große Demonstration unserer Volksgruppe beim Sudetendeutschen Tag in der Mainmetropole und alten Reichshauptstadt Frankfurt am Main. Daß es gleichzeitig ein Fest des Wiedersehens wurde, ist ja selbstverständlich. Mit festem Händedruck begrüßten sich unsere Landsleute aus dem Schlaggenwalder Kirchsprengel, wobei ich feststellen konnte, daß sich aus allen Nachbarorten, wie Gfell, Leßnitz, Rabensgrün, Stirn, Schönwehr, Töppeles usw., Besucher eingefunden hatten. Eine namentliche Aufzeichnung war nur am Samstag, nicht aber am Sonntag möglich. Der Andrang in der Halle 17 war derart groß, daß ich dieses Vorhaben aufgeben mußte. Nach meinen persönlichen Aufzeichnungen waren aus unserem Kirchsprengel insgesamt an die 200 Landsleute in Frankfurt anwesend. Ich danke an dieser Stelle allen für ihr Kommen und damit für ihr Bekenntnis zu unserer Volksgruppe. Sogar aus Wien fanden sich zwei Landsleute ein, und zwar Ldm. Bernt und Ldm. Foucek. Diesen beiden Männern danke ich besonders.
Recht herzlich danken möchte ich auch unserer lieben Patenstadt Auerbach für die in der Festausgabe der „Sudetendeutschen Zeitung" übermittelten Grüße an uns Schlaggenwalder. Zeigte dies doch wieder die immer enger werdende Verbundenheit der beiden Städte und das liebe Gedenken unseres verehrten Bürgermeisters von Auerbach.
Zum Schluß noch einige Zahlen, die ein anschauliches Bild von dem Massenbesuch unserer Landsleute geben. Nicht die hunderte von Au-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.