Moje nejmilejší místečko

[obr] Část zaměstnanců porcelánky v Töppeles

ve dvacátých letech. Snímek ukazuje zaměstnance z Horního Slavkova (Schlaggenwald), Leimgruben, Trossau, Schönwehr, Gfell a Töppeles.

Moje nejmilejší místečko*)

Daleko od domova toužím po tom milém, krásném místečku, kde brzy rozkvetou květiny, kde na lukách u lesů jako první stojí pomněnky.

Potůček, který tam nikdy nevysychal, lákal mě často k osvěžení, vesele zurčel loukami, pil jsem z něj, jako by to bylo víno.

Krásné místečko v rodném kraji, chtěl bych tě jednou zas spatřit, s tvými lukami, zelenými lesy... abych už od tebe nikdy neodešel.

Květen 1962

Alois Breitfelder, Töppeles, dům číslo 25, narozen 1900, nyní 8801 Haslach, pošta Dürrwangen über Ansbach (Střední Franky)

*) Toto místečko se nacházelo na loukách Hofhansen, pod loukou Karla Schustera, s malým potůčkem, který přitéká z trossauských strží, protéká napříč cestou vedoucí do Leimgruben a ústí do potoka Wiegenbach. Kronikáři obce zůstává toto místečko v nejlepší paměti jako dějiště hojných srnek a odpočinkové místo pro sběratele borůvek a hub. Člověk tam mohl celé hodiny ležet na zádech, mhouřit oči do plujících mraků a — snít.