Moje nejmilejší místečko
[obr] Část zaměstnanců porcelánky v Töppeles
ve dvacátých letech. Snímek ukazuje zaměstnance z Horního Slavkova (Schlaggenwald), Leimgruben, Trossau, Schönwehr, Gfell a Töppeles.
Moje nejmilejší místečko*)
Daleko od domova toužím po tom milém, krásném místečku, kde brzy rozkvetou květiny, kde na lukách u lesů jako první stojí pomněnky.
Potůček, který tam nikdy nevysychal, lákal mě často k osvěžení, vesele zurčel loukami, pil jsem z něj, jako by to bylo víno.
Krásné místečko v rodném kraji, chtěl bych tě jednou zas spatřit, s tvými lukami, zelenými lesy... abych už od tebe nikdy neodešel.
Květen 1962
Alois Breitfelder, Töppeles, dům číslo 25, narozen 1900, nyní 8801 Haslach, pošta Dürrwangen über Ansbach (Střední Franky)
*) Toto místečko se nacházelo na loukách Hofhansen, pod loukou Karla Schustera, s malým potůčkem, který přitéká z trossauských strží, protéká napříč cestou vedoucí do Leimgruben a ústí do potoka Wiegenbach. Kronikáři obce zůstává toto místečko v nejlepší paměti jako dějiště hojných srnek a odpočinkové místo pro sběratele borůvek a hub. Člověk tam mohl celé hodiny ležet na zádech, mhouřit oči do plujících mraků a — snít.
Mein Lieblingsplätzchen
[obr] Ein Teil der Belegschaft der Porzellanfabrik in Töppeles
in den zwanziger Jahren. Die Aufnahme zeigt Belegschaftsmitglieder aus Schlaggenwald, Leimgruben, Trossau, Schönwehr, Gfell und Töppeles
**Mein Lieblingsplätzchen*)**
Fern der Heimat sehn' ich mich
Nach dem lieben, schönen Plätzchen,
Wo die Blumen bald erblüh'n,
Wo in Fluren an den Wäldern,
Vergißmeinnicht am ersten steh'n.
Das Bächlein, das dort nie versickert,
Lud mich oft zur Labe ein,
Gurgelt munter durch die Wiesen,
Ich trank davon, als wär es Wein.
Schönes Plätzchen in der Heimat,
Möcht' dich einmal wiederseh'n,
Mit den Fluren, grünen Wäldern...
Um nie mehr von dir zu geh'n.
M a i 1962
Alois Breitfelder, Töppeles, Haus-Nummer 25, geboren 1900, jetzt 8801 Haslach, Post Dürrwangen über Ansbach (Mittelfranken)
*) Dieses Plätzchen befand sich in den Hofhansen-Wiesen, unterhalb der Karl Schuster-Wiese, mit dem kleinen Bächlein, das aus den Trossauer Grabern kommt, quer über den nach Leimgruben führenden Weg fließt und in den Wiegenbach mündet. Dem Ortschronisten ist dieses Plätzchen als Tummelplatz zahlreicher Rehe und als Ausruheplatz für Beeren- und Pilzsucher in bester Erinnerung. Man konnte dort stundenlang am Rücken liegen, in die vorüberziehenden Wolken blinzeln und — träumen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.